Rada bych reagovala na poslední dvě věty v příspěvku Evy2, které se týkají toho, abychom si nenechali mluvit do výchovy svých dětí.
Stala se mi taková věc. Od chvíle, co jsem se vdala se mi moje švagrová snaží radit snad úplně ve všem. Počínaje tím, jak, kde a co nakupovat a konče výchovou dětí.
Ze začátku jsem byla celkem ráda, ale postupem času tyto rady přešly skoro v příkazy a když jsem se jimi nedržela, byla jsem v lepším případě hloupá, v tom horším nevděčná.
Sotva jsme s manželem začali uvažovat o dítěti, už mi začala schovávat oblečení a pleny po její asi roční holčičce. Když jsem jí řekla, že to zatím není zapotřebí, že nevím, kdy se mi podaří otěhotnět, tak se urazila, že se mi snaží jen pomoci.
Následovaly další "dobře míněné" rady týkající se přípravy jíla, koupání, oblékání,...
Snažila jsem se jí vysvětlit, že si ráda poslechnu její názory a rady, ale přece jen si z nich vyberu jen to, co mi připadá rozumné. Vždyť mám o 12 let mladšího bratra a musela jsem se o něj taky trochu starat, když měla mamka jiné povinnosti.
Už nevím, jak jí mám slušně říct, že už o její "rady", které se stávají příkazy, nenám zájem. Nerada bych se sní hádala a nechci být ta špatná a nevděčná.
Manžel se mě sice zastává, ale pro ni jsme pořád jen mladí a nezkušení (i když už nám brzy bude 30).
Doufám, že se mi to podaří nějak vyřešit mírovou cestou.

Všechny zdraví
Maruška