Milá Káčo,
když jsem si přečetla ohlasy na Tvůj článek, zdá se mi, že Tvé (a mé) problémy jsou (byly)malicherné. Přišla jsem taky před čtyřmi roky o dítě, ale už v 8. týdnu těhotenství. Je zajímavé, že v nemocnici, ve které mne hospitalizovali, jsem o všem přemýšlela dlouho a dlouho a nakonec jsem se alespoň na pár dní dostala do rozpoložení, které bych nazvala "nebát se poprat se ze životem". Museli jsme čekat půl roku. Na začátku dalšího těhotenství se to vyvíjelo stejně špatně, v 7. týdnu jsem byla na udržování v nemocnici a negativní průvodní jevy zmizely (špinění..) a potom bylo vše v pořádku. Uvidíš, že až se vám to mimčo narodí zjistíš, že si žádný čas nepromarnila a dokonce že "Všechno zlé je pro něco dobré". I na své trápení potom budeš vzpomínat trochu jinak.
Držím palce Jana.