Ráda bych přidala svoji zkušenost z liberecké porodnice. Rodila jsem zde v dubnu naše první miminko a výsledný dojem mám velmi dobrý, jakkoli je nejspíše především výsledkem kombinace naší domácí přípravy a osobního přístupu některých lékařů a sester.
V těhotenství jsem chodila do práce až do poslední chvíle, navštěvovala jsem několik kurzů cvičení (včetně gravidjógy a břišních tanců, které nabízí porodnice ve spolupráci s občanským sdružením, takže např. gravidjóga probíhala přímo v porodnici), ve cvičeních pak šlo hodně o práci s dechem a případnou bolestí či pnutím v těle, což jsem později velmi ocenila, i si zavrtěla v rytmu břišních tanců na porodním sále:-). S mužem jsme byli i na jednorázovém kurzu pro partnery u porodu. Snažila jsem se umírněně nastudovat i literaturu, kterou asi všichni znají a kterou jsem považovala za dobrou či zajímavou a rovněž ji podstrkovala svému muži - např."Zdravé těhotenství, přirozený porod", "Partner u porodu" apod. V rámci svého rozhodování jsem nakonec sepsala po dohodě s mužem i porodní plán, jak bychom si porod představovali v případě, že všechno půjde tak, jak má.
Nakonec jsme se rozhodli pro přítomnost vlastní porodní asistentky u porodu. Především pro náš klid a pro zajištění určité pohody, případně odborné konzultace a komunikace s lékaři u porodu, kdybychom na to nestačili. Shodou okolností jsme se seznámili s vynikající paní čerstvě v důchodu, která celý život pracovala jako porodní asistentka přímo v porodnici, měla velice příjemný a přirozený přístup k věci, opřený o dlouhou praxi a navíc nám byla velmi sympatická po lidské stránce, což byla jedna z nejdůležitějších věcí při rozhodování. Působila na nás při několika schůzkách před porodem velice pohodově a to se pak ukázalo jako velmi příjemné i u samotného porodu.
Nebudu zde dlouze popisovat, jak jsme měli jít na ples a místo toho skončili na porodním pokoji. Rada bych pouze popsala, jak probíhal celý proces v samotné porodnici. Porodní asistentky nás přivítaly, řekněme, suše. Když jsme řekli, že ještě přibude naše vlastní porodní asistentka, tak ,řekněme, odměřeně. Když pak ale asi viděly, že se nejedná o nic problematického, naopak, že jsme si z části zařídili vlastní péči, nebyl žádný problém.
Přivolaná lékařka si nejspíše hned v úvodu pročetla náš porodní plán, který jsem měla vložený v odevzdaném porodním průkazu. Nejprve jsem se trochu bála, zda nebude v tomto směru problém – zkušenosti některých maminek s reakcemi lékařů na porodní plány ve mně vzbuzovaly mírné obavy. Nakonec jsem však v případě lékařky, která byla u našeho porodu měla dojem, že jsme snad ani nemuseli nic sepisovat, protože byla vynikající a moc jí za její přístup děkuji. Jednalo se od MuDr. Blumlovou. Byla přítomna především v druhé fázi porodní, první jsme si „odpracovali“ s mým mužem a naší porodní asistentkou opravdu poctivě a bez „ulehčování“. Naše dceruška se narodila nakonec s jedinou pomocí v této fázi, se kterou jsem nepočítala – propíchnutím plodové vody, protože voda i přes dlouhé a silné kontrakce sama nevytekla.
Samotné porození pak z mého pohledu bylo velice rychlé a podle mých nejlepších představ, za což jsem byla moc ráda – světlo jen běžné z osvětlení v místnosti (lékařka reflektor použila pouze na počáteční prohlédnutí a pak jej vypnula), lékařka se mě dotázala, zda může provést malé nastříhnutí, s čímž jsem souhlasila, dcerušku mi dali hned na břicho, nechali dotepat pupeční šňůru, kterou nakonec přestřihl na vyzvání lékařky můj muž, který pak na chvíli odešel s dětskou sestrou s naším miminkem kvůli kontrole. Já mezi tím porodila placentu, kterou mi lékařka ukázala, popsala jak byla v břiše umístěna a živila moje dítě, nechala mne na ni sáhnout a pak provedla šití. Muž přinesl naše dítě zpátky, dětská sestra mi je přiložila k prsu a nechali nás společně asi dvě hodiny v porodním pokoji, takže jsme mohli naší holčičku pěkně přivítat, hladit jí, zazpívat jí a těšit se z toho krásného momentu.
Trochu náročnější byla situace na oddělení šestinedělí, kde bylo velké množství maminek, takže byly i na přistýlkách. My jsme měly ve výsledku štěstí, že jsme s dceruškou dostaly pokoj pouze pro dvě maminky a ne pokoj pro tři se čtvrtou ženou a dítětem na přistýlce! (Původně jsme chtěli s mužem nadstandard, ale ty byly beznadějně obsazeny.) Kapacita a počet nadstandardních pokojů v nově zrekonstruované porodnici se v ten moment zdál evidentně nedostačující, zvláště v dnešní době, kdy si pravděpodobně více lidí rádo i připlatí za lepší služby.
Zároveň bylo překvapující, že navzdory angažovanosti porodnice za kojení matek, instruktážní videa i individuální kontroly jsem např. problém velmi nalitých prsou hned druhý den po porodu musela řešit na části a teprve z odpovědí 5 různých sester v průběhu jednoho a půl dne, z nichž každá sdělila pouze část postupu, jsem si vyskládala celkový návod, co s tím. Nakonec jsem nalití prsou vyřešila nejlépe až v klidu doma, nejspíše přispělo i celkové uvolnění, že je člověk v klidu mezi svými nejbližšími.
Některé sestřičky na oddělení šestinedělí byly vynikající, jiné méně, ale to už myslím patří do každé porodnice, na každé pracoviště a je jenom třeba se nenechat otrávit.
Pro mne bylo nejdůležitější, že jsem mohla mít svoji holčičku neustále u sebe, jakkoli mi bylo nabídnuto, že si mohu trochu odpočinout a postarají se mi o ni pár hodin sestry, což jsem odmítla. Zároveň bylo zcela zásadní, že holčička byla od samého začátku v pořádku (agar skóre -10, 10, 10), pupík se jí rychle hojil, neměla teploty, naplňovala plínku podle představ lékařů a sester  a mě se také vedlo dobře, takže jsme mohly čtvrtý den ráno s nadšením domů. (Rovněž primářka dětského oddělení MuDr. Richterová byla velice příjemná a věcná.)
Ještě jsem snad zapomněla, že nedávno zrekonstruovaná porodnice je vkusně upravena a vybavena, takže je prostředí příjemné.
Shrnu-li celou zkušenost – příprava (kurzy, literatura) se velmi vyplatí a v liberecké porodnici ji z části poskytují. Vlastní asistentka se taky vyplatí, jakkoli je v liberecké porodnici její přítomnost asi ještě spíše výjimkou, ale respektují ji. Výhody - je po celou dobu s vámi, pomáhá, podpírá, masíruje, myslím, že je podporou i pro partnera u porodu, který snadněji řeší a vidí, s čím pomoci a jak, asistentka vidí celý průběh porodu, hlavně zde jde o první dobu porodní (nemocniční asistentka musí odbíhat i k jiným porodům), zná dopředu vaše přání a když je pak třeba některých rozhodnutí (u nás např. propíchnutí plodové vody), nemusíte to složitě řešit, můžete jí důvěřovat. Sepsat porodní plán, zkonzultovat dopředu s porodní asistentkou či lékařem v porodnici a vložit jej do těhotenského průkazu se velmi vyplatí. Rovněž je respektován. Nemusíte spoustu věcí na místě vysvětlovat, zároveň lékaři i sestry vidí, že jste o svém porodu uvažovali dopředu. Je možné do něj i vepsat, co jste pro dobrý porod dopředu udělali. I z toho mohou lékaři vidět roli vašeho partnera u porodu.
Výsledný dojem z liberecké porodnice byl tedy velmi dobrý a svoje druhé dítě bych znovu ráda rodila v liberecké porodnici. Doufám, že až to nastane, podaří se mi znovu připravit jak jen to půjde dobře a budeme mít štěstí na lékaře u porodu, tak jako poprvé.