Ahoj Markéto, jsem velice rádá, že se alespoň někdo ozval na můj příspěvek. Co k tomu dodat. V každém případě Vám přeji (tobě i miminku) hlavně hodně zdraví a tobě pevné nervy, aby jsi to všechno ustála. Je dobré, že ti pomáhá rodina manžela, alespoň cítíš určitou podporu. V mém případě se celá rodina manžela postavila proti mě a dodnes nevím proč? Ale to už teď, po 9 měsících odchodu mého muže, není podstatné. Za uplynulých 9 měsíců jsem objevila spoustu poznatků a nových hodnocení, v každém případě je to úplně nová zkušenost, která věř nebo ne tě opravdu povzbudí a žene dál. Určitě si teď říkáš, že to není možné určitě se cítíš zbytečná, nehezká, k ničemu a hlavně se neustále zaobíráš sama s sebou svými vlastnostmi, ne-li by si jak se říká skočila z mostu. I já jsem si tím prošla a neustále procházím, ale věř mi je to menší a menší. Také jsem prožila krásný vztah se svým mužem, kdy jsem budovaly zázemí a podnikali,vyvrcholením našeho vztahu mělo být právě vytoužené miminko, ale buch ho po narození dcery odešel. Také to nepochopím, ale jak říkám jsem už o kus dál. Nyní se snažím podnikat dál i s dcerkou, mám nové přátele a zařizuji si svoji existenci. Je to fakt těžký, ale uvidíme. Můj manžel si po půlročním odchodu našel přítelkyni, ale po dvou měsících se rozešly.
Dokážu se vcítit do tvých pocitů a bolesti. I já věřila, že mě nadevše miluje, že by mě v takové situaci nikdy nenechal. Myslím si, že je úplně stejné kdyby odešel v těhotenství nebo po porodu, bolí to úplně stejně.
V každém případě držím palce a pevné nervy,budeš-li chtít napiš, ráda odpovím.
Ahoj Linda