Jistě,vždycky je všechno především v lidech.Já si vzpomínám,že ve školce mně učitelka nutila pít ke svačině převařené mléko.Nesnášela jsem ho,ale jí to nezajímalo.Prostě jsem ho musela vypít.Poslechla jsem ji(co jiné mi taky zbývalo),v zápětí jsem ho však vrátila nikoliv už do hrníčku ale na stůl.Když jsme po obědě nechtěli spát,řešili to učitelky tim způsobem,že nám dali na oči kovové mince,takže jsme je museli mít zavřené.Na vycházce jsme se museli držet provázku a v žádném případě nevybočit.Můj syn v malé třídě ve školce měl úžasnou učitelku.Cokoliv děti udělali(kreslení,lepení,modelování atd)bylo podle ní moc hezké,vždy se to dětem povedlo a všechny děti byli moc šikovné.Ráno se do školky těšil,koukal do nebes a říkal zasněným hlasem"doufám,že tam bude pani učitelka Novotná".Všechny děti ji milovali.Ve velké třídě zase měl učitelku,podle které co udělal bylo špatně.Chodil domů zklamaný,s tim že "dnes se mi to zase nepovedlo".Ani moje pochvala ho neuspokojila.Každý den měl špatné boty,špatnou bundu,špatnou čepici,jelikož to vždy říkala jenom jemu,vždy se tim moc trápil.No prostě ten předškolní rok ve školce byl hrozný.Bála jsem se přechodu do školy.Musim ale říct,že má pani která je učitelkou srdcem i tělem.Jsem moc ráda,ve škole nemáme problémy a já i syn doufáme,že bude mít stejnou učitelku i ve 3 třídě.Přála bych všem dětem jenom ty nejlepší učitelky jak ve školce tak ve škole.