Rodila jsem poprvé loni na podzim v porodnici v Ostravě-Zábřehu. Velice jsme se s manželem, který byl samozřejmě u porodu, těšili na ten pokojíček pro páry, bohužel, oba dva byly obsazené. Ale i ostatní porodní pokoje jsou oddělené, jenom nemají sociální zařízení, takže to bylo dobré. Co se týče vlastního porodu, nedokážu příliš posoudit, protože jsme na sále strávili jen něco přes 2 hodiny, z toho ještě část ve sprše na baloně. Porodní personál byl milý, ale opravdu je to dost krátká doba na nějaké závěry. Příliš se mi však nezamlouval přijímací ceremoniál, protože ten zabral rovněž 2 hodiny ( z toho asi 0,5 hodiny jsem byla monitorována) a asi 3 různí lidé se mě neustále vyptávali na totéž ( nemoci z dětství, nemoci mých rodičů a pod). Nevím, pokud by nějaká maminka měla silné a časté kontrakce, asi by se jí tyto „pohovory“ nelíbily. Mně naštěstí z nějakého nepochopitelného důvodu kontrakce při příjezdu do porodnice ustaly (z původních 5 minut na 15 min), tak se to dalo přežít. Dále když mně dávala asistentka klystýr, místo toho, aby namaštěný konec trubičky jemně zasunula do konečníku, řekla mi, ať zatlačím a doslova násilím mi ho rvala do konečníku (měla jsem klystýr již několikrát ve svém životě, ale nikdy ne takovým postupem), což samozřejmě bolelo, takže maminky: „Netlačte“.
Po porodu miminko zůstává 2 hodiny na sále, ale narazili jsme na další problém. Přestože v dotazníku tato porodnice odpověděla, že na přání maminky je děťátko k prsu přiloženo, naše přání bylo odmítnuto s tím, že mají moc práce. Za chvíli jsem se pokusila znovu, tak mi ho porodní asistentka podala na porodní postel, ale nepomohla mi s přisátím, řekla, ať dáváme pozor, aby nám nespadlo, jinak že ji zavřou. Bohužel, přestože jsme to zkoušeli, náš chlapeček se nepřisál. Jak jsem se dozvěděla později, ani mým dvěma spolubydlícím, které rodily až po mně, miminko k prsu přiloženo nebylo (a samy si o to neřekly). Pak mě převezli na pokoj ( porod byl asi v 15 hod), a večer kolem 19 hodin mi přinesli chlapečka na kojení se slovy „ zkoušejte“. Opět mi kojení nebylo ukázáno a on se opět nepřisál.
První noc bývá miminko na novorozeneckém oddělení. Proto mi miminko přinesli až druhý den ráno kolem sedmé. Tehdy už nová sestřička (z ranní směny) mi pomohla, takže se můj chlapeček poprvé přisál, což bylo už asi 16 hodin po porodu (všude se dneska propaguje, že jednou z podmínek zahájení úspěšného kojení je přiložení děťátka nejdéle do 2 hodin od porodu, nejlépe však do 30 minut, kdy je sací reflex největší). Pak už jsem ho měla u sebe, jenomže on celý den spal, a ani s pomocí této sestřičky se nepodařilo ho kojit, takže podruhé se napil až večer. Pak už tak v kuse nespinkával, budil se a mohla jsem ho k prsu přikládat pravidelně. Jenomže to vůbec nebylo tak jednoduché. Přestože otvíral pusinku a hledal neustále bradavku, neuměl ji uchopit a tak jsem skoro pořád musela volat sestřičku. Prostě sací reflex u něho nebyl tak silný, jako třeba u jiných dětí, ale určitě jednou velkou příčinou bylo právě to, že kojení nebylo dobře odstartováno a sací reflex podpořen hned po porodu. I po příchodu z porodnice jsme ještě bojovali s přisáváním možná tak do měsíce. Dokonce mi moje dětská doktorka ve 12 dnech řekla, že mám mléka nedostatek a dala mi vzorky umělé výživy, že ho mám přikrmovat. Bohužel, ani ji nezajímalo, jestli mám správnou techniku kojení (moje smůla už podruhé), její názory o kojení byly staré 30 let (např. abych měla více mléka, musím vynechat jedno kojení – je to ve skutečnosti přesně naopak – čím častěji, tím více). Ale já jsem strašně chtěla kojit, protože to je to nejlepší, co maminka může svému děťátku dát. Byla jsem vybavena knížkou Kojení-dar života (Grada), také jsme zajeli do porodnice na Fifejdy, která je oceněna titulem Baby friendly a dodržuje zásady kojení. Zde paní doktorka Lišková, které moc děkuji, nás podpořila, už když našeho chlapečka viděla, řekla“ Ty nejsi na umělou výživu“, ukázala nám, jak správně kojit. Doma pak jsem si desetkrát denně četla ve své knížce a úspěch se dostavil. Přibrali jsme za první dva měsíce 2kg, výlučně jsem kojila do 6 měsíců a kojím dále. Určitě to stálo za to překonat všechny ty problémy ( které se tady ani nedají vylíčit), ale určitě by jich nebylo tolik, kdyby….viz výše.

Takže, přestože pravděpodobně porodní personál je zde velmi milý, co se týče vlastního porodu ( jak mimo jiné vyplývá i z jiných dopisů maminek), tato porodnice rozhodně není nakloněna kojení a nedodržuje zásady správného kojení, které jsou dneska tolik všude propagované. Jedna moje spolubydlící měla štěstí, měla hodně mlíčka a holčička pila pořád, ale druhá spolubydlící neměla tak nalitá prsa, určitě jako nezkušená to jenom neuměla a podle vážení po kojení bylo zřejmé, že její miminko vypilo málo. Místo toho, aby se ji personál snažil všemožně podpořit, že určitě má (nebo častým kojením bude mít) dostatek mléka a pomohl jí ke správné technice, strčili jí flašku s dudlíkem a glukozou a se slovy:“nebudete první ani poslední, která kojit nebude“. Této mladé mamince však nevadilo, že kojit nebude a byla šťastná, kolik glukozy ta její malá vypila.
Porodnice, které dodržují zásady kojení zásadně k přikrmování nepoužívají láhve s dudlíky a vůbec se k přikrmování ( a to vždy alternativním způsobem – to je např. lžičkou, kádinkou apod. ) přiklánějí až na posledním místě. Na prvním místě by měla být rozhodně pomoc mamince kojit a kojit.
A to všechno mě vede k jedinému závěru: pokud budu mít ještě další miminko, už vždycky si budu vybírat porodnici podle přístupu ke kojení, protože jak jsem se sama přesvědčila, je to tisíckrát důležitější než celý porod, na který jsem se převážně orientovala, když jsem vybírala porodnici poprvé.