Hmmm, na tyhle věci já mám holt moc slabej žaludek. Abych organizovala petice, anebo chodila od domu k domu a ptala se: Promiňte, Vaše dcera chodí s naším synem do třídy. Jak jste spokojeni s jejich novou učitelkou matematiky?
Nevím. Myslím, že mnohé informace méně závažného charakteru prosáknout vůbec nemusí, navíc chování, které mnozí berou jako samozřejmé, nemusí třeba konkrétně mně nebo mému dítěti vyhovovat... Rodiče se mohou, anebo taky nemusejí znát, a zpovídat úplně cizí lidi může být pro někoho (třeba pro mě) docela problém. A chování dětí? To už vůbec není ovlivnitelný. Hele, Ty mě určitě dost znáš a určitě taky víš, že jsme syna dali na jinou, dost vzdálenou školu. Udělali jsme to nejlepší, co jsme mohli - je to podle mého názoru nejlepší škola široko daleko, a koneckonců synovi se na ní líbí a je tam celkem spokojenej. Ale co nadělám, když přijde ze školy domů a melancholicky podotkne, že by chtěl být holka, protože kluci si říkaj "pinďouři" a mluví sprostě? Přece kvůli takový pitomině nebudeme měnit školu. Ale kdybych měla známýho, který by měl děti v synově věku, se kterými by se syn kamarádil, a s tímhle známým bych se domluvila, že by mi pomáhal učit syna (třeba anglinu), tak by taková věc nesporně odpadla, protože by s dětmi toho známýho byl kamarád...
Ale víš, já ani tady tím nechci učení doma ve velkém propagovat . Myslím, že na to prostě většina lidí nemá nadání a schopnosti, aby to zvládli dobře a "bezchybně" realizovat. Jen se Ti snažím nadhazovat určité domněnky tak, aby sis třeba udělala objektivnější názor.
M.