Jmenuji se Zdena a je mi 26 let. V listopadu loňského roku jsem po týdnu šla na běžnou kontrolu do poradny. Po dlouhých minutách, kdy hledali ozvy plodu, mi sdělili, že v 38. týdnu těhotenství dítě zemřelo. Zhroutil se nám celý svět. Ležela jsem dalších 24 hodin s obrovských břichem, než došlo k normálnímu porodu, který, zaplaťpánbůh, proběhl velmi rychle a bez jakýchkoli komplikací. Samozřejmě zpočátku představa, že bych měla prožít veškerou bolest a celé ty hodiny bez žádané odměny, byla nepřekonatelná, ale vysvětlili nám, že pro další těhotenství je to nejlepší. Vánoční svátky a Nový rok byly snad nejdelší v mém životě. Dokonce, když jsem se chtěla vrátit do práce, zaměstnavatel mi oznámil, že pro mě práci nemá. Další rána osudu. ALE.
Dnes jsem již v devátém týdnu těhoteství a pevně věřím, že tentokrát vše dobře dopadne. Mám také práci, která mě baví a moc se těším na těch zbylých sedm měsíců. Ty předešlé byly tím nejkrásnějším obdobím, které jsem zatím prožila, i když to nedopadlo dobře.
Chce to jen moc neplánovat a nemyslet nato. Myslete nato, co hezkého vás ještě v životě čeká. Vím, že je to těžké, ale dá se to zvládnout. Držím Vám palce. Zdena