Tohle je tak napůl k pláči a napůl pro zasmání: můj syn, děsný nešika, se účastnil závodu v oddíle a jednou z disciplín bylo přišívání knoflíků. Protože bylo přesně předepsáno, jak přišívat, doma jsme chtěli "trénovat". Syn si navlékl nit do jehly a pak - světe div se - provlékl nit KNOFLÍKEM!!! Ten samozřejmě spadl z niti na druhém konci, syn ho jehlou nabral znovu...Když jsme se s manželem dost nasmáli, zeptala jsem se Františka, kde na tomhle postupu byl. Prý:"Ve škole. Já jsem dostal dvojku, protože jsem za hodinu přišil jen jeden knoflík!" "Kolik jich přišila paní učitelka?""No ani jeden, ona nám to jen ukázala!" No, na konci roku jsme měli dvojku a spolu se všemi rodiči príma zážitek - jedničku měla jen dcera pana ředitele a její nejlepší kamarádka. Dítě, jehož maminka učí pracovní výchovu na jiné škole a dotyčnou práci dělala se synem doma, tak z ní dostala trojku - knoflíky byly přišité dobře, ale byly málo barevné...Takže: dítě chválit a tiše si myslet své...(I když taky učím...)Mimochodem jsem kdysi dostala pětku z vaření - na rozdíl od paní učitelky neumím (a nikdy umět nebudu) uvařit za hodinu hrachovou polévku z nenamočeného hrachu!