Abys nemela pocit ze Tvoji zkusenost soustavne ignoruji (i kdyz jsem mela pocit ze neprimo Te odpovidam :-)): neumim Te odpovedet ktere konkretni komplikace PA je pripravena resit okamzite a reseni kterych ma vlastne cas na dovoz do nemocnici - moje vzdelani totiz je dost vzdalene od mediciny. Na co to malo procento deti umira treba v Holandsku a jinde, nevim.
Tvoje silna pointa je vsak v tom, ze s takovou silnou zkusenosti blizkosti smrti miminka clovek se tezko vyrovnava a nekazda by byla schopna uniknout sebeobvinovani a myslenek ze mozna vse dopadlo jinak v porodnici. Ale omyl je si myslet, ze z typicke ceske porodnici odchazi se po komplikovanym porodu bez insinuovanych pocitu viny. Ja jsem take zazila takovou krusnou hodinu, kdy jsem myslela, ze nepreziju ani ja ani moje dite. Totiz nejdriv mne vycerpali a dohnali k zoufalstvi necitlivym chovanim a pak to vyresili velice medicinsky. Myslis ze mile doktorky se tvarily jako by slo o jejich zodpovednost? Myslis ze nekdo mi se omluvil? Naopak, vyslechla jsem dost vycitek za nespolupraci a okrikli mi za to ze kricim - pry nedopreji svemu miminkovi kislik. Trochu mi pak trvalo, nez mi doslo, ze jeste jsem neslysela o miminkovi, ktere se udusilo z toho duvodu, ze jeho matka kricela :-).