Prosím o radu někoho, kdo se ocitl v podobné situaci jako já. S manželem jsme spolu celkem deset let, máme 2 malé děti. Ze začátku bylo vše O.K., dokonce jsme spolu dlouho pracovali v jedné firmě. Když se narodilo první dítě, začaly se objevovat problémy, manžel byl a je neustále přepracovaný, myslím, že je dokonce workoholik. Začal vydělávat dost peněz,a to byl podle mě prvopočátek našich neshod. Z práce chodí nejdříve v osm večer, na víkend není možné se s ním na ničem domluvit, poněvadž nikdy neví, jak dlouho bude pracovat. Celá domácnost a děti jsou tedy na mě, a to včetně nákupů aj. Na děti nemá vůbec čas, a mám v poslední době pocit, že i kdyby si jej udělal, tak by s nimi stejně čas netrávil, radši si otevře počítač. Když si udělá čas a vyjedeme někde na výlet nebo na dovolenou (za deset let jsme byli na dovolené třikrát), nejdřív je všechno perfektní, vše nám dopřeje, nešetří, ale potom stejně se všechno obrátí proti mě, všechno pak začne vyčítat, že tam vlastně ani vůbec nechtěl jet,že si neodpočinul, že tam jel a vše dělal jen kvůli rodině. "Zajištění" rodiny je pro něj na prvním místě. Vidí hlavně peníze, aspoň mně se to tak zdá. Já doma jen uklízím, vařím, starám se o děti, on když přijde domů, tak se mu vše přichystá až "pod nos". Stará se jen o auto. Když jsem navrhla, že až skončí RD, půjdu do práce, tak se to setkalo s velmi záporným ohlasem. Prý nebudu nic stíhat, už teď mám prý doma všude prach (denně uklízím tak 2-3 hodiny včetně praní a žehlení). Prý si nedokážu zorganizovat čas, už dávno jsme měli mít podle něj služku. Navíc mě osočuje, že mu nedávám dostatečně najevo úctu k tomu, že finančně zabezpečuje rodinu (podotýkám, že jsem jen doma s dětmi, občas jedu, a to jen, když je v práci, za rodiči nebo za známými). Večer jsem nebyla nikde ani nepamatuju. Všichni říkají, že je to sobec, který neměl mít rodinu, který si myslí, že když vydělá fůru peněz, je to vše, co může pro rodinu udělat. Hrozně se změnil. Jak z toho ven?