Naše děti si asi něják tajně dopisuji, protože to, co popisujete mám doma každý den taky. Manžela poslechne hned napoprvé, já to musím vždy alespoň třikrát opakovat a potom začne odmlouvat. Přesně jako Vy, i my se snažíme k němu chovat stejně a neradi bychom ho rozmazlili. Když manžel není doma při ukládání, tak to je doma plno křiku a ještě v 11 hodin Andrej poskakuje po baráku a já za ním. Občas mně tak vyvede z míry, že chodím do koupelny brečet, abych neřvala na něho. Je pravada, že už se několikrát stalo, že si klidně šel lehnout sám. Matka mně utěšuje, že jsme jí to samé dělali s bráchou i my když jsme byli malí a že nás to přešlo samo. Takže čekám...