Dneska dostal můj syn první vysvědčení. Chodí do školy v Německu a bylo to pro něj těžké, neboť na začátku roku neuměl ani slovo německy. Dnes se velmi těšil, dokonce si oblékl i košili bez odporování. Přinesl si vysvědčení dvě. Jedno oficiální slovní hodnocení, ve kterém paní učitelka pochválila vše, co mu šlo opravdu výborně a co ne, o tom se jen zmínila jen jednou větou a to ještě v kladném smyslu:"Míša maluje obrázky velýma barvama a jsou plné fantazie."Druhé vysvědčení bylo jen pro děti. Je na něm namalovaná nádherná mašle, kterou si mohou vymalovat. Dále tam stojí:"Míšo, jsi velmi přátelský a pomáháš, kde je potřeba. Rád svačíš se svojí třídou. Výborně pracuješ na denním i týdenním plánu.Staráš se dobře o svoje věci. Dokážeš rozveselit smutné děti. Rád nám předčítáš své vlastní vymyšlené příběhy na čtecím trůnu. Psát opakovací diktáty Ti dělá radost.Jsi výborný i o přestávkách a rád hraješ fotbal."Závidím svému synovi. Sice jsem mívala na základce jedničky,ale tu záři v očích, s jakou mi přečetl své vysvědčení, tak tu jsem určitě neměla. Mají na příští rok slíbené od paní ředitelky opět slovní hodnocení, ale pak už nastoupí bohužel pravá nemecká přísnost.