Velice mně zaujalo, to co jste napsala. Mám podobný problém s mým tři a půl letým synem. Manžel je rumun a doma se mluví převážně rumunsky. Akorát moje matka na dítě mluvila od začátku česky, takže si náš syn zvykl, že babička mluví jinak (on tomu říká anglicky), ale když s ním začnu mluvit česky já, tak se chechtá a připadá mu to srandovní. Nezdálo se mi ale, že by začal něják pozdě mluvit, nebo že by mu to něják vadilo, že slyší dvě řeči.
Četla jsem článek v jednom rumunském časopise, že se na dítě má mluvit jednou řečí, protože stejně když vidí, že umíte i tu druhou, tak Vám odpoví v řeči, která je mu bližší. Můj syn rozumí česky asi tak na 60 procent a to mně zatím velice mrzí. Ale když slyší kolem sebe jen tu rumunštinu...
Letos bych chtěla jet za tetou do Brna a být tam alespoň měsíc, aby si Andrýsek zvykl i na češtinu.
Strašně by mně mrzelo, kdyby se česky nenaučil.
Já jsem v Rumunsku vyrůstala, ale protože matka je češka a byla s námi doma, mám dva mateřské jazyky: češtinu a rumunštinu.