Jak to tak tady čtu, je to pořád stejné, jako když jsem chodila do školy já v 70.letech. Taky jsem dostala ve druhé třídě dvojku z pracovní výchovy na vysvědčení - dodnes nevím, vlastně, proč. Ale já, dítko snaživé, které se učilo dobře a každou horší známku neslo těžce, jsem se s tím dost dlouho vyrovnávala. Paní učitelka byla jinak hodná, nevím, čím jsem ji naštvala. Taky mi dala jednou pětku z výkresu - neuměla jsem nakrelit postavy- krasobruslaře na kluzišti.Pamatuju si, že jsme to pak doma museli trénovat. No, řekněte, ve druhé třídě... Nicméně, z výtvarky dvojka nebyla a na konci roku už ani z pracovního vyučování...Zůstala jen ta vzpomínka. Po prázdninách uvidíme, jak náš prvňák se s takovými potížemi vyrovná. Ve školce s tím problémy neměl. Tam s nimi hodně kreslili - dokázali úplné zázraky. Myslím si, že je to hlavně v učitelkách, jak k dětem přistupují a hodnotí snahu. Já se tehdy mohla přetrhnout a nebylo by mi to nic platné. V hudebce mě to nepostihlo, tím zase trpěli jiní stejně jako v tělocviku. Myslím si, že ve "výchovách" by mělo být nějaké jiné hodnocení - asi podle snahy, ne podle výsledku. Vždyť za to nikdo nemůže, že nemá nadání, ale přesto se může snažit o co nejlepší výsledek.A Nadaní na to můžou kašlat...