Ahoj, Kristýno!

Používáme loktuši od Adámkových necelých šesti týdnů do současnosti a nevidím důvod, proč ji nepoužívat dále. Vychvalovat ji nemá cenu: Pro toho, kdo to schvaluje, je to jen nošení dříví do lesa, kdo s touto "přepravou" dětí nesouhlasí, toho stejně nepřesvědčím. Ale s negativní reakcí na loktuši jsem se setkala i já. Můj kamrád, který pracuje jako dětský psychiatr, mi ještě před narozením Adámka říkal, ať počítám s tím, že miminka a malé děti jsou něco jako "věc veřejná" a že především starší a staré paní mají tendenci navazovat kontakt ať už s maminkou nebo s děťátkem. Jistě - pochválení a rozplývání se nad miminkem potěší snad každého.
Ale zpátky k loktuši. Adámkovi byly necelé tři měsíce, hezky si hověl v loktuši, koukal a broukal. Nastoupila jsem do autobusu a sedla si naproti jedné starší paní. Cituji: "Ale co ti ta maminka dělá, no ty jsi ale chudáček, ty bys měl ležet v kočárku, a nožičky máš celé skrčené, a nebolí ho zádíčka? Paní, vy nemáte kočárek? Já nevím, ale to není pro to miminko dobré, aby bylo takhle skrčené..." Existuje jediná slušná odpověď. "Na Vašem místě by se mi možná také zdálo, že to není v pořádku, nicméně nám to doporučil lékař specializovaný na pohybový aparát".
A je ticho, maximálně se rozpřede debata na téma, co tu paní kde bolí a že ti doktoři jsou dneska strašní... ad zblblitum

Monika.