Ahoj holky, právě si pročítám vaše příběhy a až mě zaráží jak jsou si všechny příběhy podobné, myslím tím, co se sobectví našich mužů týče.Mě tento týden můj manžel oznámil, že se mnou již nemůže žít, odcházet ale nechce, chce zůstat bydlet s námi a zároveň si užívat své nové svobody se svou "kamarádkou" - v našem manželství už určitě několikátou. Ta slečna je samozřejmě mladší o 15 let.Já j¨sem již vdaná podruhé, z prvního manželství mám 15ti letého syna a z druhého manželství mám 4letou dceru.Situace je to nelehká. Za prvé:svého manžela mám stále ráda, mám strach zůstat sama, nevím jak uživím dvě děti.Když jsem se vdávala podruhé, říkala jsem si, že to první manželství byla prostě smůla, teď je to opravdu ON, ten pravý, a budeme spolu dokud nás smrt nerozdělí.Rozdělil nás již porod naší dcery, kdy špatně zvládal roli tatínka.A tak jezdil na víkendy s kamarády a řešil problémy svých kamarádek.Cítila jsem se hrozně, myslela jsem, že to snad ani neunesu.Situace se pak na chvíli zklidnila. vloni před vánocemi jsem zjistila, že je mi nevěrný, pak se na chvíli umoudřil a teď má novou "kamarádku", se kterou tráví pů nocí v týdnu.Když se vrátí domů, je milý, pozorný, chce se se mnou kamarádit.Že prý naši dceru neopouští.Promiňte, ale to jsou takové ty mužské "kecy".Jsem teď asi správně "nasratá", ale zjistila jsem, že to pomáhá.Ráda bych se k vám připojila a mailovala si svámi, myslím že by to pak bylo pro nás možná trochu jednodušší.Je mi blbé pořád otravovat kamarádky a tak, možná to taky tak cítíte.Ráda i povím, jak první rozvod prožíval můj syn(byly mu tři).
Těším se na mail, přeji hodně odvahy
Vlaďka - Parker6@seznam.cz