Pani Lado, dekuji za Vase upozorneni, ze bych mela byt nekde jinde, nez tady :-) Uz jsem psala, ze prispivat do teto diskuze pro me neni hlavni naplni cinnosti v boji pro zivot. Ze nevidim na druhou stranu? Mam kyvat souhlasne strane smrti? To je totiz ta druha strana a relativizovani tohoto nazoru na "vazne pripady" me neuklidni. Deti pohozene v popelnicich me taky nepresvedci o tom, ze potrat neni zabiti. Ony ty telicka z potratu taky konci v popelnicich a kde je tedy rozdil? Mimochodem...jak urcite osud techto deti driv nez se narodi? Je tolik pripadu tzv. nechtenych deti, puvodne dohodnutych pro adopcni peci, ktere si pak matky nechaly a zily s nimi stastne, a zarovne jsou matky, ktere napriklad v prvnich trech letech se vzorne staraji a pak - tyto deti konci tak, jak popisujete, treba nahlym vypuknutim dusevni choroby matky, ktera se o dite stara sama...a zjistovani trva velmi dlouho. Vite, ony ty nechtene deti a vazne pripady predstavuji oproti "potratum z pohodli" strasne male procento vsech potratu a kdyby se jen ty provadely, tak napriklad v roce 1999 by zde nezemrelo 37157 deti (zdroj: UZIS), ale pouze 1115.
Ale nebojte. Rozhodne diskuse na www.rodina.cz je pro nas spise okrajovou zalezitosti, takze treba uz tu psat zase chvili nebudu :-) ostatni aspekty spolecensko-politicke otazky potratu jsou dulezitejsi a maji prednost spise ve sferach "vyssich".