Jak už jsem napsala, od začátku jsem měla problémy s kojením. Hlavně proto, že jsem byla úplně nezkušená a nevěděla jsem co a jak. Moje holčička byla od začátku docela spavá, nebudila jsem jí a tudíž jsem moc často nepřikládala, i přestože nám to všem sestry hned od začátku kladly na srdce. Přikládat, přikládat, přikládat. Asi třetí den, co jsem ležela v porodnici, se mi prsa hodně nalila. Byla strašně bolestivá a myslela jsem si, že mi prasknou. Vůbec jsem si nevěděla rady. Zašla jsem proto za sestřičkama a ty mně poradily dávat si studené obklady (ledování), abych nedostala zánět a potom samozřejmě sprchování v teplé vodě, kde jsem měla prsa masírovat a zkoušet odstříkávat. Moc mi to nešlo. Možná jsem byla prostě nešikovná. Proto jsem za sestřičkama chodila několikrát v jakoukoliv denní i noční dobu. Učily mě, jak mám svou holčičku k prsu přikládat, jak mám ošetřovat poraněné bradavky, jak mám ve sprše provádět masáž. Neustále se chodily ptát, jak mi to jde, jestli malá přibírá. Když jsem nebyla propuštěna v den, kdy jsem už chtěla být doma, protože malá neustále nepřibírala, tak jak by měla, chovaly se ke mně ohleduplně a nikdo na mě neřval, že jsem ukňouraná a ubulená. Možná si řeknete, že je to jejich práce a povinnost, ale pro mě to strašně moc znamenalo a psychicky mi to pomohlo. Prostě na ně ráda vzpomínám. Je to málo? Pro mě ne.