Byla jsem kdysi bláhová a snažila se o nemožné - "dát" svoje děti dohromady. Moje děti syn-2 dcery se narodily s 4,5-5 letým věkovým rozdílem. Dokud ¨byla "prostřední"dcera malá, byla to senzace.Syn se změnil v "ochránce",který byl snad pozornější než já. Problém nastal,když si - tehdy malá uvědomila, že ona je "ONA".Najednou bylo všude dost křiku,volání co kdo smí a co nesmí a já si začala připadat jako rozhodčí. Moje nervy se vytratily a já hledala radu u svojí babičky. Měla dětí 7 a já se jí ptala jak to,že se všechny dožily dospělosti.
-já občas měla strach jen si jít lehnout,abych se ráno "dopočítala".
Babička sice nebyla z pohádky,ale prozradila mi přímo kouzelný recept."Nech je jít jejich cestou a podle jejich.Ty jsi jenom takový "patník". Poraď jim až si pro radu přijdou, občas jim poskytni námět na přemýšlení - a jinak je nech ŽÍT. Nikdy nebudou takové, jaké je chceš mít, vždycky budou svoje.Stačí,aby věděly ,kdo je jejich rodina."