Vážená paní doktorko,
vím, že mi do toho nic není - v Motole jsem nerodila - ale přesto bych se chtěla zapojit do diskuze. Napadlo mě totiž, že kdyby to, co jste nyní napsala, někdo řekl panu Honzovi a jeho manželce během porodu, tak by třeba některé věci neviděl tak tragicky. Nejenom "To nesmíte, to musíte", ale taky vysvětlit, proč. Já sama jsem si prožila porod, kdy lékař rodil a my s manželem tam byli jaksi navíc - věřte mi, je to mizernej pocit. To, že HOnza nevěděl, kdo je na sále kdo, rozhodně není v oblečení. Přece nemůže být takový problém, aby se každý, kdo s rodičkou přichází do styku, představil. Třeba větou "Dobrý den, jsem porodní asistentka a budu vás mít na starost, kdybyste něco potřebovala, můžete se na mne obrátit." "Dobrý den, jsem lékařka, dohlížím na váš porod a potřebovala bych vás vyšetřit." atd. Vizitky jsou jistě dobrá věc, nicméně např. já během pobytu v nemocnici nenosila brýle, takže jsem je přečíst nedokázala. Co se kapačky týká, četla jsem názor (tuším v "Efektivní péče v perinatologii"), že se zdá být výhodnější dovolit rodičce pít a případně i jíst lehčí jídla, než jí dávat kapat glukózu, a to i když se vezme v úvahu případná narkóza. O výplachu žaludku v ní nic nepsaly, ale zato se zmiňovali, že úroveň anesteziologické péče je už tak vysoká, že riziko vdechnutí žaludečního obsahu je minimální (jestli si dobře vzpomínám). Jedna moje známá rodila v Holandsku, další v Rakousku a jíst i pít směly obě. Ostatně, na jiném místě tohoto serveru je výzkum agentury STEM, ze které vyplývá, že 80% českých porodnic pití povoluje. Takže jak je vidět v tomto bodě mezi lékaři jednota nepanuje. Podle mne by bylo fér seznámit rodičku s případným rizikem a nechat na ní, ať se sama rozhodne. Dále píšete, že pro každou rodičku se personál snaží udělat maximum - ale Honza je jiného názoru (a není sám, viz např. příspěvek Porod jsem nezvládla, jak tedy rodí profesionálky?). Např. proč jeho žena musela při monitoru ležet, když jí to nevyhovovalo a ještě si musela poslechnout takovou hloupou poznámku? Já měla při porodu stejný problém - lékař se mi snažil namluvit, že jsem sobec, když nechci ležet na zádech. Postěžovala jsem si tady na Rodině a ozvalo se mi pár žen, které mě litovaly a psaly, že ony mohly stát, klečet či sedět na míči, jedna dokonce připojila, že ležet nemusela ani při vnitřním vyšetření. Tohle je podle mne příklad chování, kdy personál dělá pro rodičku maximum. Dát jí vybrat, jestli chce klyzma nebo ne, jestli chce pít nebo radši infuzi, jestli chce ležet nebo radši stát... a samozřejmě, nejdřív jí vysvětlit výhody a nevýhody jednotlivých postupů, ať už k vysvětlování dojde během porodu nebo ještě před porodem v rámci poradny. A to nejenom jak se na jednotlivé výkony dívají čeští lékaři, ale i co si o nich myslí WHO. Tím nechci říct, že co dělají čeští doktoři je blbost a co doporučuje WHO je to nejlepší. Jenom si myslím, že žena by měla být lékařem informována o všech názorech a sama se rozhodnout.
Je fajn, že máte odvahu zapojit se do diskuze. Lékaři sem přispívají minimálně a většinou se najde nějaký rejpal (jako třeba já), který k jejich příspěvku nemlčí. Hezkou noc (den) přeje Sylvie