Milá paní doktorko, rodila jsem také v Motole a že bych z něj měla nějaký tragický dojem, to se říci nedá. Lékaři u porodu byli určitě přistupnější, než dětské sestry na šestinedělí. Nestarali se o způsob kojení, neupozornily mě na spolštělé bradavky, dítě mi nakázaly dokromovat, což bránila tvorbě mléka atd.. Můj porod také nanepatřil k nejlehčím. Otevřela jsem se na 8 cm a dál se to nehlo. Nakonec to skončilo císařem po 16 hodinách čekání. (Do porodnice jsem přijela otevřená na 3 cm). Důvod byl nesestupující dítě, distokie dělohy. Nevím ale jak bych zvládla prodýchávat kontrakce bez napití. I když mi to zakázali, pila jsem svou vodu a občas jsem si lokla i ve sprše. Zkuste si šestnáct hodin zhluboka dýchat a ani se neloknout vody. Slepila by se vám ústa. I když jsem mohla vypít asi litr vody za noc, před císařem mi nikdo žaludek nypumpoval a pokud vím nebyly s tím žádné problémy ani během opearce, která probíhala v celkové narkóze. Manžel byl také u porodu a měl velmi dobrý pocit ze vstřícnosti celého personálu na porodním sále a i na porodním pokoji. Mohl fotit dítě od okamžiku, kdy mi ho vyndali z břicha. Jenže on ten přístup a pohled na celý prožitek je vždy jiný ze strany lékařů a ze strany rodičky a doprovodu. I můj manžel byl vystrašený z mých bolestí a z nepostupujícího porodu, ale zvládl to statečně. Krev k tomu opravdu patří. Manžel dokonce tvrdí, že mě viděl intubovanou a po operaci jak mi odsávají krk. Všechno to ale nesl hrdině. Jsem mu za to vděčná. Zatím nevím, jestli bych podruhé volila Motol, trochu mi vadí přístup ke kojení, které u mě nakonec dopadlo neúspěšně. Ale na druhou stranu vím, že je tam profesionálně postaráno o mě i o dítě.