Ahojky maminky i budoucí. Mám pro vás taky jeden příběh z Vrchlabí.
Byla jsem prvorodička a chtěli jsme porodit bez problému, kdo by nechtěl že? Proto po přečtení všech možných recenzí jsme si vybrali porodnici ve Vrchlabí, protože ta měla jen kladné ohlasy. Po návštěvě porodnice jsme byli nadšení (i když jsme neviděli porodní místnost, jen porodní sál). Těšili jsme se na to, že jí uvidíme při porodu. Stejně jako mnoho dalších maminek, které kvuli tomu jedou právě do Vrchlabí, jsem i já chtěla porodit do vody, protože je to prý přirozenější.
Ale k samotnému porodu: V noci, 2 dny před termínem jsem začala mít malé porodní bolesti. Ráno jsem si dojela ke svému lékaři, aby mi řekl, jestli máme vyrazit. Báli jsme se abychom dojeli. On mi řekl, ať vyrazíme, že porod už začal. Po příjezdu do Vrchlabí mě vyšetřil mladý doktor a prohlásil, že to budou zřejmě poslíčci a že tam zatím nemám co dělat. Po prohlášení, že můj doktor mi řekl, že už rodím, mě tedy přijal, ale moc se mu nechtělo. Ubytovali nás na standardním pokoji, nadstandardy byly plné.Standart byl prostě příšerný. Čtyři lůžka s malými plechovými stolečky. Neměli jsme si ani kam dát věci. Ještě štěstí že jsme tam s manželem byli sami. Šli jsme se projít, abychom porod uspíšili, a porodní bolesti skoro ustoupily. Celé odpoledne se nic nedělo, až k večeru po sedmé hodině to přišlo. Protože nás pry rodilo pět(ten den bylo jak tady někdo napsal vyjimečně plno, i když jak vidím bylo vyjímečně plno docela často), tak jen občas zaskočila sestra a změřila miminku ozvy, jinak mě celý den nikdo nevyšetřil. Pořád jen slibovali vydržte uklízí se sál. Potom jsem najednou začala rodit a nikdo u mě nebyl, jen manžel. Honem běžel pro sestru. Všechen zdravotní personál se seběhl a my potom na sál skoro utíkali, abychom to stihli. Vanu jsme nestihli a já byla ráda, že i když na stole, tak malá ze mě byla za čtvrt hodiny (možná ani to ne) venku. Potom mě jen pan primář sešil(byla jsem jedna z těch 2% nastřižených v této porodnici), manžel dostal do náruče naší dcerku Terezku a šli jsme zpět na pokoj.Druhý den jsme se mohli přestěhovat do nadstandardního pokoje a od té chvíle to tam bylo jako bychom ani nebyli v nemocnici. A co říci na závěr? Porodní místnost jsme neviděli, nevyužili jsme ani rybstole, ani míč ani žádné jiné pomůcky, do vody jsme nerodili, ale na druhou stranu neholili mě a nedali mi klistýr. Manžel mohl být celou dobu se mnou. A bylo to rychlé, dopadlo to vše dobře, ikdyž pan primář se taky dosti zapotil, protože při porodu nastal nějaký problém, ale nám nikdo nic nevysvětlil. Naše dcera Terezka je pěkné zdravé miminko, které se má čile k světu a to je rozhodující, ostatní jde vše stranou. Ale upozorňuji, Vrchlabí není pro slabé nátury.