Milá Magdo,
mám pocit, jako byste ten článek psala o mně a mé rodině!!
Jsem na tom naprosto stejně: o půlnoci se musím nutit, abych už šla zalehnout, že ráno MUSÍM vstávat a ráno, když ke mně Týnka mezi pátou a šestou nakluše, bych dala jmění za hodinu spánku navíc!
Naštěstí mám taky hodného manžela, který aspoň o víkendech nastupuje ranní službu (nemám výčitky, je to typ "skřivan" a raději si schrupne po obědě než ráno). A naštěstí je moje dceruška zlatá a hodinku si umí hrát sama. Pro mně to pak sice znamená uklidit kompletně celý byt, protože běhěm té hodiny vystěhuje vše ze šuplíků, dokonale promíchá "obsahy" jednotlivých pokojů, roznese z kuchyně jídlo a pití po bytě, obloží mně v posteli kuchyňským náčiním, ovladači a hračkami, sundá sušící se prádlo ze sušáku a na pyžamko si obleče šatičky... Ale ta hodinka je TAK SLADKÁ, že mi to za to většinou stojí....
A říkám si - až budou v pubertě, bude nás zase rozčilovat, jak můžou vydržet spát čtrnáct hodin a jestli to není škoda, prospat celé dopoledne (nám už to možná tak dobře nepůjde....)
:-)))) Ahoj Jana