Těhotenská preeklampsie přiměla lékaře nejdříve k mé hospitalizaci v 31. týdnu, dále k převozu na "Obilňák" a tady k okamžitému císařskému řezu. Operoval mě asistent Hudeček, na kterého mám velmi dobré vzpomínky, zejména protože mě uklidnil (a pohladil mě, když jsem byla celá bez sebe strachy o miminko), ušil mi pěknou jizvu a celou práci výborně vedl. Za pozitivní přístup děkuji paní doktorce Pernicové, sestřičce Aleně Novotné a za vynikající práci a optimismus paní primářce z ARO, která mi dávala epidurální anestezii. Všichni zároveň podpořili mého manžela a umožnili mu být nám co nejblíže, což jsem opravdu potřebovala.
Zejména a hlavně oceňuji ale skvělou péči o našeho synka, který se narodil s porodní vahou 1,1 kg a o kterého se od začátku perfektně postaral primář Borek a jeho tým. Paní doktorka Dražanová nad synkem denně dohlížela a velice si vážím pravdivých a nezastírajících informací o jeho zdravotním stavu. Vždy nám bylo vysvětleno, na co jsme se zeptali, a my tak mohli stále více doufat a stále více se radovat ze synáčka.
V této porodnici je kladen velký důraz na kojení a já jako maminka, jejíž dítě se nemohlo přisát, jsem pomoc opravdu potřebovala. Milé sestřičky na ARO se mnou strávily dvě perné noci a dny při odstříkávání mléka a díky nim budu snad moci své miminko kojit, až bude doma. I všichni lékaři při vizitách dávali na kojení velký důraz, čímž mi hodně pomohli si uvědomit, jaký to má pro dítě význam.
Celkově tuto svou zkušenost hodnotím výborně; jako těžkou situaci, ve které mně a děťátku pomohli lidé, na něž sem se mohla spolehnout. Byla jsem klidná, jak jen to šlo, a v současnosti, týden a půl po porodu, nemám žádné obtíže a denně jezdím za dítětem a raduji se.