Sylvie,
já jsem rodila dvakrát,z provozních důvodů pokaždé v jiné porodnici a vnímala jsem to takto.
Vlídnost a pochopení byly samozřejmostí. Nikdo tedy nehovořil o pokoře a vyjímečnosti(to jsou slova z rozhovoru vrchlabskou PA a dle mého názoru jsou to příliš silná slova), uklidňoval mě ten samozřejmý cvrkot , překládala jsem si to podvědomě tak, že je to v pořádku.Sestřičky si se mnou povídaly, napřed jsme řešily i věci
širšího významu, potom, když už mamka hůře stíhá, tak se mě občas zeptaly, jestli to bude kluk nebo holka, jak se bude jmenovat, potvrdily, že to jde fajn, prohodily, že to do oběda stihnu a že bude kuře:), prostě mě nechaly žít a daly mi najevo, že jim to není jedno. Porod samotný byl snadný, všechny související euforie mě potkaly a navíc mě potěšila radost personálu z miminka, které jejich očima muselo být úplně stejné, jako to před tím a potom, přesto byly úžasní.
Já jsem tam tedy nenastupovala s představou, že ony nerozuměj porodům, takže jsem nebyla na číhané, kdy mě zákeřně otráví farmakem. Byly to prostě hezké porody, nic víc nic míň.