To je, Báro, těžké. Podle mě bude nutné o vašich různých životních hodnotách s manželem promluvit. Čím dřív, tím lépe. Mohla by pomoci i párová psychoterapie, třeba. Ale manžel by tam musel dobrovolně, s tím, že i on má pocit, že něco nefunguje a že to chce změnit. (Jinak pomoc psychologa můžeš vyhledat samozřejmě i sama.) Jestli manžel nepochopí podstatu Tvé nespokojenosti, myslím, že nemáš moc šancí jeho chování dlouhodobě změnit. Taky závisí dost na rodině, ze které manžel je. Pokud tam byly peníze jedinou modlou, pokud se nepřítomnost rodičů kompenzovala třeba dárky apod., tak pro něj asi bude těžké a možná i nepochopitelné, jak budovat vzájemné vztahy. Mohl by svůj přístup změnit, ale nejdřív musí pochopit, že takhle nejspíš dál žít nechceš a že pokud Tě nechce ztratit, je třeba, aby na sobě "zapracoval" a změnil svoje hodnoty. Vím, o čem mluvím. Právě jsem od manžela odešla (po 12 letém manželství) a chystám se na rozvod (snad dohodou). Co mi vadilo? Nespolehlivost mého muže, jeho mínusové podnikání, zároveň jeho nechuť najít si zaměstnání, jeho nepřítomnost doma (návraty kolem půlnoci), kterou omlouval prací, tzn. že měl vydělávat, ale na druhou stranu vůbec nepřispíval ani finančně na domácnost, "kamarádky" - striptérky, go go tanečnice, neplacení dluhů, které za podnikání vznikly, jeho neschopnost dostát svému slovu...Vysvětlovala jsem, plakala, křičela, nadávala, znovu vysvětlovala....nepochopil a svoje hodnoty nezměnil. K psychologovi chtěl jít zejména proto, že se mu nelíbilo, jak JÁ se chovám...s někým se zkrátka vyjít nedá, i když na popovídání u skleničky je to fajn chlap, ale sobec. Drž se, Báro. A pamatuj, že rozhoduješ vždy TY a nedej na žádné rady. Věř svému instinktu, nikdo z případných "rádců" neponese následky Tvého rozhodnutí. Ahojda.