Tak jsem se neudrzela.
Mam 17-ti denni holcicku a 10 dni jsem opravdu dudliku odolavala.

Zajimalo by me, kolik vlastnich deti ma pani doktorka a jak jsou od sebe vekove vzdaleny.

V okamziku kdy nase mala holcicka neni vubec ochotna ani po pul hodine kojeni pustit se prsu a po odlozeni od prsu place a nepomuze houpani ani noseni, ale chce jedine neco dumlat, tak budete radi, kdyz bude ochotna si ten dudlicek vubec vzit.
Mlicka ma snad dost, v porodnici vzdy navazili hodne vypito a v noci kdy se ji chce spat s kojenim problem neni. Jsou to jen urcite denni doby, kdy se ji spat nechce a ma pocit, ze pomuze jen dumlani.
Musim pripustit, ze ma pani doktorka pravdu v tom, ze nektere deti si musi na dudlik zvykat. Mala ho az do vcerejska odmitala, vysledkem bylo, ze proste plakala, protoze ja se nemuzu (ne nechci) venovat ji nepretrzite dve hodiny a kojit ji, protoze musim nakrmit, obleknout, dat vycurat atd. starsi dite. Tezko mu muzu dve hodiny rikat, maminka koji, ted ty jist nebudes.
Nebo, co mam delat na ulici v kocarku, asi tezko vyndam dite ted v zime z kocarku ven a budu ho na ulici utesovat. Bud ho necham urvat nebo nabidnu k dumlani dudlicek. Osobne si myslim, ze nez rev je dudlik lepsi.

Srovnavat situaci s ostatnimi savci je trochu mihle.Jednak ostatni savci vezmeme si treba opici, nosi dite nepretrzite na tele a opravdu porad koji.Asi tezko budu po ulici vlacet dite prisate k prsu. Navic starsi sourozenci techto savcu, curaji bezprostredne venku a neoblekaji se ani nekoupou.
Spat chodi s maminkou, ktera nemusi uklizet byt, prat, ani varit jidlo na druhy den.

Takze zaverem: chtela jsem byt bez dudlika, ale jiz po 10-ti dnech jsem pochopila, ze nektere deti dudlika proste potrebuji.
Ano v porodnici je snadne se jednomu diteti nepretrzite se venovat, tam asi dudlik byt nemusi. Navic jsou zpocatku deti prirozene spavejsi, ale v beznem zivote u urcitych deti maminky po dudliku radi v nouzi sahnou.