Právo o tom, že se mohu rozhodnout, zda donosím, nebo nedonosím dítě, které JÁ čekám, mi dává několik věcí. Jsem dospělá, zodpovědná sama za sebe i za to, co se děje s mým tělem, pouze já dokážu posoudit svoji životní situaci a všechny okolnosti, které by mě k případnému potratu dohnaly a jsem to znovu já, kdo se rozhodne, zda cítím, že je čas a nejsou problémy k tak zásadní změně života, či ne. Tak jsem se vám v klidu pokusila zodpovědět na vaší otázku. Já opravdu na něco takového nepotřebuji svolení zvláštních orgánů, maximálně tak názory mého partnera a mých blízkých. Já jsem také smutná z vašeho netolerantního a nerepektujícího postoje. Váš názor naprosto chápu, i váš smutek. Já sama si nedokážu představit, že bych šla na potrat. Nemůžu ale tento svůj pocit nikomu vnucovat. No a to je asi tak všechno, co bych vám k tomu mohla říct.