Radime,
např. mně tady vůbec nešlo o obhajování potratu, i když to tak někdy mohlo vyznít.
Oba dva se shodneme, že potrat je opravdu zabití života.
Rozdíl mezi našimi názory je v tom, co se nám dvěma zdá pro to dítě větším utrpením: Ty říkáš, že potrat, i já uznávám, že na tom, že plod při potratu reaguje stresově, tudíž si ohrožení svého života uvědomuje, něco je.
Můj názor je, že toto utrpení se ani náznakem nedá srovnat s utrpením, které si přinese na svět dítě, které v nejlepším případě odmítá i vlasní matka, v horším případě ho psychicky a fyzicky týrá třeba až k smrti. Toto dítě si svůj hořký osud uvědomuje mnohem déle než embryo u potratu a jeho utrpení je nesrovnatelné.
Je-li situace taková, pak jsem všemi deseti pro potrat. Můžeš mi kontrovat, že naše pohledy do budoucnosti mohou být velmi zkreslené a omezené a dítě, které se zpočátku jevilo jako nechtěné, může nakonec prožít šťastný život, pak je jistě jeho smrt u potratu zbytečná. Bohužel těch případů, které jsem popsala výše je mnohem víc - trošku se zajímám o Fond ohrožených dětí, tak o tom něco vím.
Nelíbí se mi lidé, kteří jsou se vším hned hotovi, potrat je vražda a basta, tudíž jsem podle tebe například vražedkyně i já.
Jako mi nikdo nedal právo skončt život, který ve mně kdysi tak nešťastně začal, nedává nikdo právo tobě ani Zdence ani komukoliv jinému mne soudit.
A tohle, myslím, bylo járo pudla, o co jsme se tu v polemikách snažily. Ono je velmi ošidné někoho za něco odsuzovat, protože si nikdy nemůžu být jistá, až se v podobné situaci ocitnu já, jak se zachovám.
Takže tímhle bych chtěla popřát všem zúčastněným, aby nikdy nemuseli řešit podobné dilema, jako kdysi já, protože ať se v této situaci rozhodneš jak chceš, nikdy se nerozhodneš správně.
A hrurá k veselejším tématům: TĚHOTENSKÉ NEVOLNOSTI, PORODY, KOJENÍ, DĚTI NÁS NENECHAJÍ VYSPAT, TY POTVORY NIC NEJEDÍ, SOUROZENCI SE PEROU.....