Paní Johanko,
máte můj obdiv! Nejen za statečnost rodit "doma" za přítomnosti Vašich přátel, ale i za chuť podělit se s námi ostatními o Vaše zkušenosti.

Sama jsem dosud bez dětí, ale ani jsme se o ně dosud nepokoušeli. Kdysi mi má matka vyprávěla, jak je porod strašná věc a jak se při něm trpí, že to moc bolí, jak se žena nastřihává, že se rodí bez anestezie a chování personálu v porodnicích je spíše lhostejné...
Myslím, že tohle na mě nechalo následky v podobě opravdu velkého strachu z porodu. Nicméně né tak moc, abych se dětí jednou provždy vzdala.

Z vyprávění o Vašem porodu jde spousta lásky. Líbila se mi spolupráce Vašich přátel a Vašeho muže. To je to nejúžasnější a nejdůležitější a v tom se jistě každá bolest ztrácí (a mě to zároveň posílilo).
Protože velmi miluji svého muže a jeho přítomnost mi dělá dobře každý den přála bych si podobnou spolupráci, ale to je především jeho volba...

Zároveň skládám poklonu a vyslovuji uznání tomu, kdo se rozhodl publikovat tento dokument, neboť spoustě žen přiblížil skutečnost porodu bez předsudků, která není ani děsivou noční můrou, ale ani pohádkou pro princezny, nýbrž realitou.

Díky za užitečný a skvělý nápad!
Hodně zdraví Vám všem
Iveta Bláhová