V tomhle příspěvku mi chybí k hodnocení celá spousta věcí, ale asi bych to napsala podobně, jako Michal. Možná, že jsme měli diskuzi na tohle téma dát už někdy na jaře. Na to, abych posoudila kvalitu "hrozných " věcí, bych jako rodič potřebovala vědět: s kým a na jaký typ tábora dítě jelo. Je-li tam možnost dítě kontaktovat. Je-li to první tábor, koho všeho tam dítě zná a jestli podobný typ tábora už někdy zažilo? Jako rodič bych se pokusila kontaktovat vedoucí tábora - mám-li obavy zbytečné, tak mě uklidní, ale může se stát, že dítě třeba každý večer brečí, že chce domů a to je pak velký nápor pro všechny. v žádném případě bych nezačínala kontaktem se svým dítětem - může jít o banalitu, a pak si říznu ostudu a dítěti zbytek tábora zkazím. Je-li to věc podstatná, s dítětem to stejně nevyřeším. Jetšě jeden poznatek: některé organizace mají "nařízeno", do kdy musí dítě poslat první dopis, do kdy druhý...Můj syn mi napsal: Prý musím napsat. Píšu: AHOJ! A druhý pohled:"AHOJ BRZO" poslaný z muzea piva v Plzni...Někde se dopisy u menších dětí a dětí, vyslaných prvně, čtou - právě proto, aby, pokud mají problém, tak vedoucí zjistili, jaký...Zatím jsem tyto případy řešila tři: první byla holčička mé kamarádky, která měla v oblečení plesnivé jídlo - po "leteckém dnu", kdy si musela věci - ne přeprat, to jsme udělali - ale sama naskládat do kufru, poslala dlouhý srdceryvný dopis, že si pro ni má maminka hned přijet. Druhý byl kluk, který doporučené kapesné utratil za zmrzliny v prvním týdnu (už jsem o tom psala - utratil dokonce víc, než dostal) a domů psal:"Vedoucí nám sebrali peníze a nic nám nevrátili..."Třetí byl ale celkem vážný - dívenka byla poprvní bez maminky a vlastně každý večer proplakala...tam jsme kontaktovali s maminkou hlavního vedoucího a dítě spávalo každý večer na marodce...Přeji pevné nervy!!!!