Jarko, Jarko,
tvůj příběh je, v dnešní době, téměř vzorovou ukázkou toho jak jsme již otupělí. Přestali jsme používat srdíčko, intuici, cit a snažíme se vše sešmelcovat pouze rozumem. V tom je celé naše utrpení a celková degradace téměř na všechny lidské hodnoty. Stáváme se svými vlastními otroky a vůbec nechápeme proč jsme sem přišli, v čem je smysl našeho života. Fantasticky jsi popsala své prožitky a pokud si je taky párkrát přečteš, možná ti v mnohém pomohou pochopit samu sebe. Upřimnost s jakou popisuješ svůj příběh je hřejivá a obsah příběhu děsící. Koukni, tvůj vztah neměl a nemohl mít naději na úspěch, protože mezi tebou a tvým bývalým manželem není žádná dispozice k vytvoření partnerství ani rodiny. Abys mohla žít, bude dobré, když nejdříve najdeš sama sebe. Ale nalej si čistého vína. Jen tudy vede cesta. Narodila jsi se jako velmi vyspělá dušička do těžkých rodinných podmínek jen proto ab jsi se zdokonalila. Cestou na tento svět jsi však kdesi uvízla a pak už všechno jelo jakoby samo. Tvůj bývalý ti nikdy nemohl rozumět. Je to jiná duše a to je fajn, jenže problém je v tom, že je taky jinak vyspělá. Tvá dušička jaksi mohutně převyšuje jeho, ve svém jakémsi stupni vývoje. Tvá dcera je stejně hodně vyspělou duší a dokonce i syn převyšuje vyspělostí svého otce. Dcera ti přišla jaksi na pomoc. Jenže když zažívala ještě u tebe v bříšku rodinná a partnerská traumata, zalekla se a nechtěla se narodit. Proto ta pupeční šňůra. Nelituj ničeho, co jsi prožila. Koukej z toho všeho však maximum vytěžit. Tím myslím pochop. Celou dobu jsi dostávala informace o tom, že tvůj vztah není vztahem, ale ty jsi na to jaksi nedbala. Mimochodem tvá velká láska byl hodným člověkem i, pro tebe, vhodným partnerem. To však je pryč. Nevidím jediný důvod proč bys neměla být šťastná a tvé děti zdravé. Doporučil bych ti uzavřít minulost a začít žít. Napřed ty musíš být šťastná a potom teprve se uzdraví tvé děti a když se uzdraví, mohou být taky šťastné. Začni si věřit, a odpoj se konečně od bývalého manžela. Jsi na něm, mentálně stále zavěšena. Máš pochopit partnerství jako takové. Přijdou ti do cesty jiní partneři a dávej pozor, aby to nebyli stejně nevhodní jako bývalý muž. Pokud tuto zkoušku zpracuješ za jedna, přijde do tvé cesty člověk se kterým budeš šťastná. Snaž se však v sobě objevit všechny talenty a dary života, kterými jsi naplněna. Dostala jsi do vínku takovou výbavu jakou má dnes jen málokdo. Važ si sebe. Věř si. Začni žít svůj, svůj, svůj život. Nevydávej závislost za lásku. Nezavěšuj se ani na rodiče, ani na partnera ani na děti. Žij, žij svůj život. A k němu samozřejmě rodiče, partner i děti patří, ale v těch dvou větách je ohromný rozdíl. Pokud si budeš vsugerovávat, že žiješ pro děti, nebudeš žít ty ani ony. Budeš je vpodstatě dusit a pak s nimi běhat po doktorech. Popřemýšlej sama, prosím. Vem má slova jen jako nahozená témata, o kterých můžeš, ale nemusíš, rozjímat. Máš fantastické vlohy a jistě důležité poslání pro lidi kolem sebe. Nezahazuj se, netrap se a chop se svého života. Může ti být kolem čtyřicítky a tak se blížíš ke své druhé polovině života. To se tedy ještě na těch 40-50 let, které máš před sebou jistě vyplatí trošku uvažovat. Nebo ne? Kdo ví...,Srovnej si vztah nejdříve s rodiči. Hlavně s otcem, nespěchej a buď citlivá. Více srdíčka a snaž se aby rozum poslouchal srdce, ne naopak. Pozvažuj taky vhodnost a nevhodnost svého zaměstnání. Máš před sebou skvělou budoucnost, ale taky svobodnou vůli. A to je pro nás někdy hodně těžký dar. Co s ní máme asi tak dělat? Dál už budeš muset sama, neber má slova jako nějaké přitroublé dogma, skutečně budu rád pokud tě některé z nich jen probudí z opakování stále stejných chyb. Víš samo domů nic nepřijde a tak je třeba se snažit. Jediné, co máš právo měnit, hodnostit, korigovat a jakkoliv měnit nebo kamkoliv směřovat jsi ty sama. Ne ty druhé. Sebe. O děti se postarat, pečovat, naučit je cítit, naučit je být čestnými, milovat je (ne na nich být závislá, to je zničí a tebe taky) a dát jim příklad jak se žije vlastní život. Ať je tvůj další příběh bez pocitů křivdy, nepochopenosti, bez žárlivostí, podceňování a ponižování se avšak pokorný, k vesmíru, přírodě, životu, existenci nebo Bohu, podle toho jak to vnímáš ty, láskyplný a šťastný. Může takový být. Nic není ztraceno. Máš svobodnou vůli, stačí jen aby byla ta vůle dobrá. Ty to zvládneš, zvládli to i jiní a ještě taky zvládnou, uvidíš. Vše dobré přeje Josef.