Aleno, na mě ten dopis vyloženě negativně nezapůsobil, protože své smutky i hrozné věci Martinka hned vzápětí komentuje slovy "ale to nevadí". Myslím si, že kdyby se jí dělo nějaké veliké příkoří, tento optimistický dovětek by chyběl. Na smutek má určitě právo, je malá a jestli je někde sama a prvně, nedivím se jí. Nicméně zmínka o "hrozných věcech" by mě malinko nahlodala a chtěla bych jí přijít na kloub. Jen ty víš, o jaký tábor se jedná a jací tam jsou vedoucí, jaký program, jaké s ním mají zkušenosti ostatní rodiče a podobně - něco v tom smyslu psala Mirka - takže podle toho bys měla reagovat. Jestli se jedná o prověřený tábor se skvělými lidmi, kam jezdí mnoho let nadšené děti z celého okolí, mávla bych nad tím rukou. Ono ty "hrozné věci" může být například to, že děti v noci drží hlídky, vaří čaj z jehličí, za trest dělají kliky nebo spousta podobných neobvyklých aktivit, které třeba malé dítě vyrostlé na sídlišti ohromí. Ale pokud si nejsi zcela jistá, máš plné právo si informaci ověřit. A víceméně i na reakci vedoucích, na něž bys měla mít spojení, poznáš, jak se věci mají. Vnitřní intuicí po rozhovoru s vedoucím určitě vycítíš, jestli se něco děje nebo ne. Držím palce, ať se vaší holčičce na táboře nakonec líbí :))