AHoj Alberto,
tak to musím říct, že jsi asi byla na jiné JIP než já...rodila jsem v Podolí letos v dubnu a celkově když někdo vypráví o Podolí, mám pocit, že jsem rodila v jiné porodnici, mám totiž zkušenost maximálně negativní- z porodu, kterej po 17 hodinách skončil císařským řezem...jak se nakonec ukázalo, jinak to nešlo, protože moje miminko bylo obličejem napřed, na což nikdo nepřišel, takže mně nechali 17 hodin trpět úplně zbytečně a z toho mi dvě hodiny skákali na břiše, nemluvě o přístupu pana doktora Vida, který přišel až na poslední dvě hodiny porodu, kdy šla paní doktorka z předchozí směny domů (to by mně zajímalo, kdy třeba nějaký chirurg odejde od operace, protože mu padla, celkově se mi to zdá dost divnej přístup, ale to je samozřejmě ve všech porodnicích stejný...) a řikal mi takový věci jako že se nemám litovat a tlačit, pokud ovšem nechci to miminko nechat v břiše umřít,brrrr.O tom, že jsem vůbec neměla "tlačící" kontrakce ani nemluvím)a o jejich avizovaném výběru polohy jsem si mohla nechat zdát:-((( musela jsem vylézt na tu stoličku a strčit klasicky nohy do háků a ještě se mi přitom skákání na břicho posunulo doleva (ven totiž nemohl, tak hledal místo logicky jinde) a dostala jsem vynadáno, že v tom sedím nějak nakřivo, ať se laskavě narovnám....

Přestože jsem si výslovně přála, že pokud dojde k císařskému řezu, chci ho v epidurálu (měla jsem ho napíchnutej, takže kdyby nečekali, až začne mít šimon tachykardii, bývalo by to šlo v pohodě, ale to ne, doslovně mi řekli, že "miminko je v pohodě, tak tlačte"- manžel se ptal, jestli budou čekat, dokud miminko nezačne mít problémy a na to mu nikdo neodpověděl, až ve chvíli, kdy mně odváželi, protože jim monitor ukázal tep přes 200), nakonec mi dali narkozu, po níž mně nevzbudili, mému manželovi řekli, že jsem usnula, ať jde domů a když jsem se v jedenáct večer probudila na JIP a chtěla si zavolat (byla jsem úplně mimo, proberu se, všude tma, mimčo nikde, manžel nikde, poslední větu, kterou mi řekli, než mně uspali, bylo, že musí řezat rychle, protože miminko má problémy se srdíčkem), sestra mi vynadala, že jsem se snad zbláznila, že tam nejsem sama a je jednáct večer, že nikam volat nebudu...ptala jsem se po miminku, že prý mi ho donesou v šest ráno- no, když bylo poledne a můj syn nikde přes veškeré naléhání, byla jsem fakt na pokraji zhroucení.....(nakonec mi ho přinesli asi ve dvě odpoledne- rodila jsem v osm večer.ale kojím, šimon šel naštěstí po prsu jako ďas:-)))

atd atd, ležela jsem na P1, za 6 dní jsem měla dva různý pokoje a 4 různý spolubydlící, přičemž mně stěhovali ve 3 hodiny ráno, když jsem si šla pro kapky na migrénu a ještě mi sestra řekla, že jestli mně to tak bolí, že brečím (brečela jsem proto, že mi bylo tak blbě,že jsem jim musela odevzdat syna, kterýho jsem měla u sebe první noc a připadala jsem si hrozně), tak NA mně zavolá doktora....

Byly tam samozřejmě i dobrý věci- moje PA u porodu byla moc milá, doktorka Števíková, kterou jsem měla v poradně a pak k nám chodila i na vizity byla naprosto skvělá, a některý sestry na P1 byly taky absolutně andělský, bohužel tam nebyly moc často....ale bohužel,těch pár kladů, o kterých mluvím nemohly vyvážit ten ostatní přístup a já jsem se z Podolí vrátila s těžkou poporodní depresí, a myslím, že se jí dalo zabránit.

Dneska jsou Šimonovi 4 měsíce a je to moje zlatíčko, sluníčko a jsem samozřejmě ráda, že jsem to kvůli němu podstoupila, ale přiznám se, že jestli budu někdy rodit podruhý, vůbec nevím, kam půjdu:-((

Ale že se vracím k JIP, tak jsem slyšela, že jsou tam dvě a na tý jedný že jsou sestry naprosto skvělý....já teda asi ležela na tý druhý:-(((