Tak jsem se taky neudržela. Myslím si, že paní doktorka nikomu nediktuje kolik má mít dětí a v jakém věkovém odstupu. To by si každý rozumný člověk měl rozvážit sám. Podle mě je nejlepší věnovat se dítěti co nejvíce a uspokojovat jeho biologické potřeby bezvýhradně a zcela. Dudlík považuji za něco nepřirozeného a násilného. Jestli má dítě silnou potřebu sát, pak chce zcela jistě mámino prso a ne cosi gumového. Myslím si, že jestli je navařeno nebo uklizeno, je zcela nepodstatné. Až dítko odroste kojení může člověk vařit a uklízet celé dny. Když se Honzík narodil, byla jsem rozhodnutá obejít se bez dudlíku a podařilo se mi to. Výhradně kojíme, do tří měsíců jsme kojili po hodině,i v kratších intervalech. Honzík byl často u prsu i přes hodinu. Neuznávám názor, že si dítě dělá z matky živý dudlík. Dítě přece neví, že nějaké dudlíky existují. Respektovala jsem jeho potřebu být v mé blízkosti. Výsledkem toho je klidné dítě, které ví, že má zázemí, a že si nemusí všechno ˇvyřvat´. Něco takového, jako jsou ´řevy´ vůbec neznáme. Až budeme mít druhé miminko, budeme využívat výborný baby vak od Pechů, ve kterém se dá kojit i za pochodu.