O jarních prázdninách ve třetí třídě jela starší dcera na tábor, na který se jí těsně před odjezdem najednou nechtělo. Přesto jela. Za pár dní přišel dopis - cituji:
Milá mami, je to tu hrozný, zima, špína, smrad, mám hlad. všichni jsou venku a já jsem tu zavřená a piju čaj u furt jenom brečim. Přije´d si pro mě hned, nebo tu umřu. S láskou tvoje Janička

Svoje pocity vám asi popisovat nemusím. Nicméně jsem pro ní nikam nejela a po příjezdu se mi vrátilo spokojené veselé dítě, které se nemohlo rozloučit s vedoucími a s kamarády. Když jsem se jí ptala, proč to psala, smála se a říkala, že jí tam zrovna někdo naštval a šla trucovat do pokoje. No, asi to ze sebe potřebovala dostat a tak vzala papír a tužku a své momentální pocity hodila do dopisu mamince, zcela logicky si neuvědomujíc, co tím mamince způsobí. Tak všem pevné nervy a dětem hezké tábory.