Ahoj vsichni,mam podobnou zkusenost jako Linda, muj manzel odesel ode mne a od naseho 18ti mesicniho syna. Ted me porad strasi jen to, jak se nas rozchod na synovi podepise a jak ho to negativne ovlivni, ale snazim se byt pozitivni a vesela a docela se mi to vetsinou dari. Tedy aspon trochu citim, ze uz se od manzela trochu citove odpoutavam, i kdyz mam porad pocit, ze vlastne porad nechapu, proc odesel a nemohu pochopit, proc to jeste nezkusil, proste mam pocit, ze ten boj vzdal hrozne brzo. Rekl, ze neni stastny, ze me uz nema rad a ze musi jit za svym stestim. Bylo to hrozne nahle, i kdyz on tvrdi, ze se tak citil uz dlouho, ale ja mam porad pocit, ze bych to prece musela vycitit. Mam obavy o maleho, i kdyz zatim to zvlada a chodi k tatinkovi rad. Ale me to porad mrzi, chtela bych se dovedet, co se vlastne v mem manzelovi tedy tak dlouho odehravalo, jestli v tom byla nejaka jina, protoze se mi nechce verit, ze by byl takovy sobec. Navic jsem se vdala v Kanade a kvuli manzelovi tu zustala zit, on me ted opustil a se synem me nechce pustit natrvalo do Cech. Takze jsme tu uplne sami, pratel par mame, ale rodinu veskerou zadnou. V Cechach by sice vyrustal prakticky bez taty, ale obklopeny milujici velkou rodinou a v klidnem a harmonickem zazemi. Tady ma maminku, ktera si hraje na statecnou a obcas o vikendu tatu. Snazim se myslet na budoucnost a vim, ze bude zas urcite lip, ale momentalne je mi z toho vseho hrozne smutno. A nejvic je mi smutno z toho, ze muj malej chlapecek bude stradat, at uz mene ci vice.