- naše Anča byla taky hodně plačtivá, od porodu jsem měla málo mléka, takže přikrmování, které jsem vlastně nechtěla, neustálý stres, že brečí hlady, teď, s odstupem času konstatuji, že prostě byla taková, nechtěla být ani u nikoho jiného než u mne, i tátu moc nemusela. ALE ZLEPŠILO SE TO !!A TEĎ JE S NÍ UŽ I OBČAS LEGRACE.Myslím, že by nám tenkrát pomohlo nošení v šátku, my ho pořídily až nedávno a situace se vylepšila, když nic jiného, tak v něm mimčo většinou nebrečí a vy si máte obě ruce volné k udělání něčeho. Je to určitá zátěž i oběť (proč jsou ty ostatní mimina tak hodný v kočárku, nebo v ohrádce ??????), ale je to posun. Vydržte (ono se to snadno říká).