Obě naše dcery tohle manželovi dělaly, když jim bylo kolem dvou-tří let. I když chápu, že vztah holky k otci je jiný než u kluka, možná to má něco společného. Vždycky to bylo tím horší, čím míň měl manžel času (práce, služební cesty), pak mu to dávaly doslova vyžrat - chytaly se jen mě, bavily se jen se mnou, nedají pusu na dobrou noc apod., a to se třeba 5 minut před jeho návratem z práce ptaly, kdy už přijde táta a strašně se těšily. Narozdíl od rady paní doktorky u nás nejlíp zafungovalo, když si je manžel vzal na starost sám - vzal je do zoo, na hřiště, něco spolu vyráběli nebo tak. Myslím, že mu měly tak trochu za zlé, že s nimi není pořád, možná se i trochu styděly, nevím, ale vysloveně si říkaly o to, aby se o ně trochu ucházel.
Nemusím snad podotýkat, že jsem je nijak proti němu nepopouzekla, naopak jsme si co nejvíc povídaly, kde teď je táta a co dělá...ale jak se otevřely dveře, začaly ho ignorovat.
Zvládl to, překonal jejich ostych (nebo strach z toho, že za chvíli zase odejde a zase se do zítřka veer neuvidí a jim se bude stýskat, co já vím) a dneska už je to pryč.
Nebojte se a neberte to jako "podlézání". Možná se jen chce opravdu důkladně přesvědčit, že jste "jeho".