I já jsem zažila podobnou zkušenost v této nemocnici. Pokud by byl porod bezproblémový, neměla bych asi k Fifejdám výhrady. Jenomže příroda zařídila, aby se můj syn dral na svět o 5 týdnů dříve než měl (odtok plodové vody). Z příjmu ve Vítkovicích mě sem poslali, protože se předpokládalo, že miminko (ještě jsme netušili, že to bude syn) bude potřebovat mimořádnou péči. Příjem, první hodiny na hekárně, přítomnost manžela - vše bylo v pohodě a vypadalo to, že každou chvíli přirozeně porodím. Jenže začaly komplikace. Po několika hodinách se porod zastavil. Všichni doufali, že se znovu rozběhne. Střídavě jsem využívala všechny alternativní prostředky, aby se tak stalo, ale nic. Po 14 hodinách porodu, který se nevyvíjel podle mých i lékařských představ, a vzhledem k problémům miminka jsem rodila císařským řezem. na JIP jsem se dozvěděla, že mám syna a převezli ho na oddělení pro nedonošené a patologické novorozence. A problémy začaly. Kdo proboha vymyslel,aby toto oddělení bylo v jiné části areálu. Vždyť každý psycholog řekne, že pro matku je každý porod stres a pokud nejde vše jako po másle, je to ještě horší. Informovat o miminku jsem se mohla telefonicky, nebo mi jednou denně, pokud nezapoměli, přišli podat zprávu. Jak se asi cítí matka, která ví, že miminku chyběl čas v bříšku, že dostal žloutenku a ochabl, když ho dva dny po porodu viděla na displej digitálního foťáku a obrečela, navíc se mi nezačalo tvořit mléko a mé chabé pokusy odstříkat do již zmíněné sklenky od přesnídávky nestály za řeč? to už jsem nemohla vydržet. Manžel zapůjčil auto a já se belhala za miminkem. Třetí den po porodu jsem si ho pohladila v inkubátoru, den nato (byl Štědrý den) jsem ho mohla poprvé pochovat a pokusit se nakojit. A další den jsem už byla s ním na oddělení. Pak už začalo být lépe. Postupně jsem se dozvěděla, jak měl namále, že byl kříšen. Po dlouhých pokusech jsem se smířila s tím, že mléka mám málo a odstříkám jen trochu, ale malý musí začít přibírat, a tak jsme kombinovali umělou výživu a odstřik. Podstatné bylo, aby se spravil. A dnes s odstupem několika měsíců? Nikdo by cvalíka nepoznal. Avšak co naplat, že má nemocnice příjemné sestřičky a většinu vstřícných lékařů, když několik drobností ( nemožnost spatřit své dítě, co nejdříve, i když je v inkubátoru, a na vozíku se dá jezdit i po císaři) naprosto pokazilo můj dojem.