Milá Dano,
vždycky se mi chce brečet, když v novinách čtu o dalším odhaleném případu týraného dítěte a i Váš příspěvek mě naladil na podobnou vlnu – je mi upřímně líto miminka Vašich známých. Přestože se zde ještě nemusí jednat přímo o týrání, jejich jednání k tomu vytváří podmínky do budoucna. Již nyní však děťátko vnímá, jak s ním rodiče zacházejí a zda z nich vyzařuje láska – a je hrozné, že je jim (jak z příspěvku vyznívá) přednější vlastní pohodlí, než dítě, které sami zplodili. Myslím, že je nutné někoho povolaného o tom informovat – ne třeba rovnou úřady, které často situace řeší až když už skutečně „hoří“, ale spíše dětskou lékařku jejich syna, která je s nimi často v kontaktu a může s nimi promluvit a sledovat, jak se jejich vztah k dítěti vyvíjí dál.