Můj první syn Rudolf se narodil 30.10.2000. Druhý syn Radim se narodil 19.11.2002. Měli jsem obavy na reakce Rudíčka, neboť byl zvyklí, že máme jenom jeho. Musím říci,že když jsme mu v porodnici představili Radimka, jeho reakce byla taková, že začal vrtět hlavičkou a volat "ne ne ne", za chvíli už pokukoval, na mě nežárlil, ale na manžela, ten si ho nesměl pochovat, a když už tak Rudíček chtěl taky chovat, to trvalo asi 4 dny, potom se uklidnil, moc mi pomáhal, nosil mi věci atd. Ale teď když je Radimkovi už půl roku, tak začíná pokoušet svého brášku, nejhorší je, že se to Radimkovi velice líbí, ten by si od něho nechal škubat i vlasy. Musím se přiznat, že jsem měla i velice horkou chvilku, když mi v nestřeženém okamžiku Rudíček stáhl z gauče Radimka na zem (bylo mu 5 měsíců), máme všude plovoucí podlahy a ani nevím jakým způsobem se Radimkovi dostala pod hlavičku složená plínka, měli jsme velké štěstí, ty děti budou fakticky gumoví. Vyčítala jsem si, že jsem hrozná matka, když neuhlídám děti, ale slyšela jsem ze všech stran, že každýmu se stalo, že jim dítě spadlo, tak jsem se trošku uklidňovala. Ale jsem už poučená!!!! Už nikdy nenechám Radimka v blízkosti Rudíčka, on to třeba myslel dobře, že ho chtěl pochovat, ale byla jsem velice moc spocená, a probrečela jsem dost hodin na to, abych opakovala chybu. Už uplynul měsíc a Radimek se jedině z postýlky kouká na Rudíčka.