Rodila jsem 31. ledna 2005. V Ostrově jsem předtím na gynekologickém oddělení strávila několik týdnů v průběhu těhotenství pro nějaké malé problémy. Porod probíhal nesmírně hladce, přijeli jsme s manželem v noci, asistentka nás ubytovala na porodním pokojíčku, uvařila čaj, zapálila mi aromalampičku. Manžel se převlékl do zeleného, a odpočívali jsme, čekali do rána, nic extra se nedělo. Ráno přišel v sedm hodin MUDr. Janečka, prohlédl mne, promluvili jsme si, vzhledem k problematickému těhotenství mi nabídl, že píchne vodu, že prý jsem si už užila dost a dost. Byla jsem ráda. S manželem jsme měli naprostý klid, mohla jsem odpočívat ve sprše, ve vaně, nebo jen tak na posteli. Epidurál mi nabídli okamžitě, nicméně nakonec jsme ho nestihli, mrňousek pospíchal na svět. Porod pak probíhal asi dvě hodiny, téměř hodinu jsme tlačila ve dřepu, potom zbytek času na stole. Přes veškeré komplikace které následovaly jsem se cítila dobře - bohužel můj chlapeček vážil pouze 2,30 kg. Což se nakonec ukázalo jako největší problém... Ostrovská nemocnice, ač si ji nemohu vynachválit, nemá na oddělení pro novorozence JIP a má jistý předpis - nesmí tam zůstat dítě, které nemá porodní váhu 2,50 kg. Můj chlapeček byl zdravý, naprosto v pořádku, Apgar skóre měl 10,10,10 a přesto musel být pro mne z nepochopitelných důvodů převezen do nemocnice v Karlových Varech. Tam se o něj skvěle starali, nicméně já musela zůstat v Ostrově. Bylo to doopravdy strašně nepříjemné, měla jsem hrůzu z toho, že můj syn je jinde než já, že nebudu moct kojit, byl to první porod a byla jsem zoufalá.... André byl ve Varech - ležel v postýlce, nepotřeboval ani infůze, ani inkubátor... přesto mi ho do Ostrova vzít nechtěli (stále dokola - kvůli váze...). Mě nechtěli vzít do Varské porodnice, že prý nemají místo. Nakonec díky manželovi a modernímu přístupu lékařů z karlovarské JIPky mi Andrého vrátili čtvrtý den ráno do Ostrova. Zůstali jsme pak v péči šestinedělního oddělení ještě týden. Sestřičky úžasné, staniční sestra nesmírně skvělá, dalších několik sester taktéž. Samozřejmě - najde se všude někdo, kdo vám nepadne do noty. Všechno ale bylo v pořádku. Na péči sester si nestěžuji. Souhlasím s tím, že hrůza je jídlo. Neskutečná hrůza. Ale všechno má své zápory...

Ostrov je pro mne jakousi "domovskou" nemocnicí. Bohužel do budoucna budu muset buď trvat na tom, aby mé další dítě bylo ultrazvukem kontrolováno kvůli váze do poslední chvíle, nebo budu nucena zvolit porodnici, ve které je zajištěna péče o děti s nízkou porodní váhou. Dnes je Andrému téměř sedm měsíců, váží osm kilo a je to pořádný chlapík, díky pomoci sestřiček z Ostrova dodnes klidně kojíme a jsem jim za jejich péči nesmírně vděčná.
Bohužel - ta JIPka v Ostrově opravdu chybí. A je to neskutečná škoda.