Mám dvě dcery.Starší 4 roky mladší 1 rok.Starší Sabinku jsem v Olomouci nerodila,no a dá se říct že tu druhou taky ne i když se tam narodit měla.Takže budu psát zkušenosti až s druhým porodem.Mladší Andrianku mě ve FN na porodním udržovali ve 35 týdnu.Jelikož jsem zdravotní sestra,tak se ke mě chovali všichni mile.Až na ten stres který jsem tam prožívala,neboť odvedle z pokojů se ozývaly nářeky maminek,no a pak to šťastné:Máte holčičku,nebo chlapečka,no a já s kapačkou v ruce jsem tohle musela snášet celé,dlouhé,nekonečné 3 dny.Až pak mě přemístili o patro níž na gynekologii.Pak mě propustili domů a čekala až ten můj den příjde.konečně přišlo mé očekávání a den před mým termínem mi 5.45 ráno praskla voda.Neměla jsem žádné bolesti,prostě jsem se chystala s manželem na odjezd.Jenže v tu chvíli na mě přišly takové ztahy,že odvoz autem byl v tu chvíli nemožný.Asi 6.15 tedy volal manžel 155 neboť už jsem cítila že hlavička jde ven.V 6.30 volal znovu kde jsou,neboť nebydlíme daleko.V ten okamžik to musel položit a jít mi pomoct s porodem.6.31 se malá narodila.Porozená v ložnici a mým manželem.Pupeční šňůru jsme nestříhali,neboť v ten moment ani nevím jestli by muj muž nějaké nůžky a šňůrku našel a navíc vše bylo nesterilní.sanitka dorazila až 10 min.po narození!!!jejich první slovabyly,jak jsme šikovní,že jsme to tak zvládli,ale to jetli je vše v pořádku,nebo jak vše probíhalo,to se nezmínili,ani slůvkem.Jen malou odsáli.Neměli ani inkubátor,ani zateplovací deku prostě nic.Takže jsem si ji musela dát do zavinovačky..Placentu mi porodit doma odmítli to prý až v porodnici.já v tom stresu nemyslela na nic jiného jak na to,aby byla malinká v pořádku!Bydlíme ve čtyř poschoďovém paneláku kde není výtah,no a úplně na hoře.Oni neměli ani nosítka prostě nic,takže já s placentou v břiše a s nechutnýma bolestma-neboť placenta chtěla ven-musela sejít všechny patra.Malá byla podchlazená,takže putovala hned do inkubátoru.Já trpěla bolestma celý týden a taky jsem měla problém aby se mi stáhla děloha,protože placentu jsem měla v břiše víc jak 15 min.Takže takovou zkušenost mám spíše se záchrankou.Malá je naštěstí v pořádku,už je to pěkný ďáblík,no a manžel ten se z toho vzpamatovával pěkně dlouho.

Co mám ale zkušenost z porodnice,tak jsem si říkala,že jsem i nakonec ráda že jsem porodila doma.
V březnu jsem byla s kamarádkou u porodu a řeknu vám,nevěřila jsem.Kamarádka měla celkem velké bolesti,sestru jsem pořád musela volat já,přitom tu noc se vůbec nerodilo,kromě kamarádky.Kdyby tam byla sama,tak si nezmáčkne ani tlačítko,protože měla fakt bolesti.sestra chodila co půl hodiny.taky jí říkala jak krásně dýchá,že je už tak na 9 cm ale prý je to pořád málo,tak kamarádka v křečích držela to mrně i když ji obdivuju,že to teda vydržela držet.Ráno se měnila služba.Do pokoje vpadla porodní asistentka a začala:Co tady řvete jako kůň,vy už jste měla mít dávno odrozený,tak začněte tlačit.No a když jí to moc nešlo,tak jí řekla,až začne normálně tlačit,jako člověk tak ať ji zavoláme.Tak jsme se do toho pustily samy.nakonec jsem ji zavolala až byla hlavička skoro venku.Konečně se po 6 hodinách narodila malá Sára.Byla dost přidušená,vůbec ji nemohli rozdýchat.Když jsem to volala jejímu manželovi,který byl zrovna mimo město,tak mě slyšel doktor,jak mu říkám,že je malá přidušená ale jinak snad v pořádku,tak mě tak jako jistil,že vůbec přidušená nebyla,jen ji nemohli rozdýchat..Tak nevím co jsem si o tom měla myslet.Já jsem mu ale jistě potvrdila,že přidušená je,neboť ani neplakala,nedýchala,hned ji dávali kyslík a byla celá modrá.Tak se mu to moc nelíbilo..no ale to mě vůbec nevadí.Opravdu mě překvapil,jejich přístup k té rodičce,že se někteří chovají jako k dobytku.A jaký je můj názor:Ono si dnes člověk nevybere,všude je něco,ale pokud bych měla ještě rodit,tak určitě ne v Olomouci.Nějak se mi to tam zprotivilo..