Nevím,možné to je.Synovi je už 8 let,a já jsem se nikdy nedozvěděla,jak se paní"doktorka"jmenuje."Zapomněla" se mi představit a po porodu už jsem ji neviděla.Byla to nakrátko ostříhaná odbarvená blondýna s arogantním chováním.Člověk by řekl,že když je to žena,spíš bude mít pochopení,ale to rozhodně nebyl její případ.
Nejsem žádná choulostivka,můj první syn měl 4,25 kg a já 4 hodiny po porodu šla sama na záchod i na snídani,ale když jsem u druhého porodu strávila 16 hod. chozením kolem postele a dalších 5 hod. přikurtovaná k posteli při křížových bolestech,do smíchu mi nebylo.Brečela jsem bolestí,bezmocí a strachy,aby se malýmu nic nestalo.Díky Bohu za pana primáře,že se nás zastal.(Pro představu:přišel v 18.15,okamžitě poslal pro anesteziologa.Čekali jsme na něj asi 20 min. a kluk byl v 18.50 na světě.)A podotýkám,že ani při jednom z ostatních porodů jsem nebrala proti bolesti nic a bylo to v pohodě.Ještě mě chválili,že jsem statečná,jak to krásně zvládám a na prvního syna se chodili dívat doktoři i z jiných oddělení a nevěřícně kroutili hlavou,jak je možné,že prvorodička má tak velké dítě.
Přeju sobě i všem,které se čekají,lepší zacházení,krásnější zážitky a hodně radosti z miminka.Možná i kvůli tomu hroznému porodu mi trvalo dost dlouho,než jsem se ze synka dokázala doopravdy radovat a najít si k němu cestu...