Manžel mě přivezl ve čtvrtek v 5h ráno s bolestmi.Když mě prohlédli už si mě tam nechali.Už sem byla i ráda skoro týden jsem přenášela. Celou dobu na předporodním pokoji se ke mě chovali hezky a ve všem mi pomáhali,(byl tam semnou i můj manžel). Když jsem byla na sále vše bylo stále v pořádku, ale proběhl u mě těžký porod - kleště, tak jsem byla ráda, že je vše s miminkem v pořádku a víc jsem nevnímala. Narodila se nám holčička 4360g a 52cm 12.8.04.
Vše začalo na pokoji. Když jsem se doprošovala sester po určité době do sprchy, tak mě buď odkazovali na jiné sestry a nebo že jim končí směna. Dokonce mi jedna sestra řekla, ať se tam doplazím po čtyřech! Kdybych mohla dojdu si tam sama a nikoho se nedoprošuji. Když jsem nakonec v 20h šla se sestrou do sprchy, tak jsem se jim tam složila. Kdyby nebylo mé sousedky, která vedle mě ležela na posteli, tak bych se ani nenajedla. Moc mi pomohla se vším. Když po necelých čtyřech dnech zjistili, že malá ubrala hodně na váze, teprve pak poznali, že nemám vůbec skoro žádné mléko a začali malé dávat umělé, ale v tu chvíli jsem vůbec nevěděla co mám dělat dál,občas přišla sestra a vynadala mi, proč tam malou nepřinesu na mléko, ale když spinkala proč jí budit!Čtyři noci jsem probděla kvůli tomu, že malá nespala, ale kdo mohl předtím vědět, že má hlad a já myslela, že je nakojená. Když jsem chtěla se konečně jednou vyspat, šla sem dát malou sestrám, ale tam mě odbyla s tím, že si malou mám nechat u sebe, že je to lepší kvůli kojení! Hlavně, že nám říkali, že kdykoliv maminkám vyjdou vstříc!
Když už jsem chtěla domů a doktor mě po dlouhých uvahách pustil, tak mě nepustili dětské doktorky. Prý to kojení půjde. Stále mě mučili, ale já už to vzdávala. Kdo se rozkojí po 5 dnech. když už jsem pak stála za svým a řekla, že chci ve středu domu, řekla mi sestra jestli jsem schopna se o malou postarat, ale stím už mě dostala úplně. Každá maminka se vše učí při prvním mimču.
Kdybych to měla shrnout, tak se ke mě chovali hrozně. Vůbec se mi tam nelíbilo to jejich chování a to prostředí taky není nic moc. Ale na sále byly všichni skvělí.
Když po sestrách nic nechcete, tak je to nejlepší, i když tam od toho jsou, aby pomáhaly.