Reaguji na Karla a odpůrce

Já nebyla bita jako řešeto, to ne, ale když byla potíž mne usměrnit, ať v pubertě v odmlouvání, či jako dítě v chování, přilítla vždy jedna v pravou chvíli. Čas od času lítala vařecha i za špatnou známku a poslední "průplesk" jsem dostala již jako plnoletá a samostatně vydělávající. Své rodiče mám velice ráda. A byť jsem bydlela se svým manželem nějaký čas sama v bytě, nyní se stěhujeme k mým rodičům. Sice budeme mít zvláštní část domu, zcela oddělenou od jejich, přesto jsem ráda, že u nich mohu být. Nikdy jsem- ani přes pár sakra dobře míněných ran- nechtěla odejít z domu. Proč taky, že ze mne chtěli udělat člověka, za kterého se nemusí stydět? Myslím, že se jim to povedlo a byť občas v žertu táta říká, že těch ran bylo málo, nikdy mu to nemám za zlé a ani bych neměla. Spíše naopak:-) Každý má jiné výchovné metody a pokud fungují, pak není co řešit. U nás zafungovaly:-) A to, že jsem měla z rodičů strach, když jsem úmyslně něco vyvedla? to bylo správné, neboť mít rodiče "na háku" je docela tragédie......