Já bych přidala jednu příhodu. Když bylo Verče půl roku, začala lézt a stoupat si a procházky s kočárkem využívala k tomu, aby se v těchto dovednostech trénovala. Nejradši stála v čele kočárku a koukala dolů, jak se točí kolečka, takže bylo nezbytně nutné pořídit jí kšírky, aby nevypadla. Jednou jsme spolu byly v bance. Mezitím co já přemýšlela, jak z těch šedesáti tisíc na účtě proplatit faktury za čtvrt milionu a Verča si v pohodě prováděla svá akrobatická čísla, tak přišly do banky dvě čarodějnice. A hned to začalo: "No podívej na toho chudáčka malého, jak je přivázanej, no to je chudinečka, vzdyť vypadne, chudáček ubohej..." No, vydržely to probírat celou dobu, co byly v bance. Takže ty chudáčky malý nebohý vždycky musí někdo politovat, ať už se nesou v šátku nebo jedou v kočárku