Jarko - jak jsem psala prvně, nikdy mne nikdo nezřezal. To ne, ale facka padla nebo vařechou po zadku dvě tři rány. Ale nikdy jsem neměla zakázanou televizi, byly tam programy, které jsem sledovala a stejně, kdyby byli rodiče mimo, věděli by, že si ji zapnu:-D. Ani "zaracha" jsem nikdy neměla, protože jak tvrdili rodiče, zavřít mně do pokoje je pitomost. Zkrátka, u nás nebyly nikdy žádné zákazy. Jen jistá omezení třeba při příchodu domů. Např: do osmi jsem musela být doma. Pokud jsem přišla byť o půlhodiny později, sedla facka. Ale, pokud jsem přišla v osm jak bylo smluveno a dovolila se ještě na hodinku, nebyl obvykle problém.To mi bylo tak deset. Ale v podstatě to fungovalo stejně až do maturity. Panovala mezi námi důvěra a pokud jsem ji neporušila, bylo vše v pořádku.A také se nikdy nestalo, že bych lhala. Byť jsem věděla, že bude zle, řekla jsem to. Věděla jsem totiž, že pokud je to problém, který jsem nezpůsobila sama, pomohou. A pokud je to průser, který je mi vlastní, stejně se to dozví. Tak jsem jako upřímná holka vyklopila vše. Neměla jsem nikdy kázeňské pokárání ve škole, protože jsem věděla, kde je hranice. A to jsem nebyla žádný kliďas. Vybila jsem zuby kamarádovi, vystřelila okno vzduchovkou, vyžduchla jsem spolužáka ze dveří autobusu, protože mi vzal čepici. Jenže vždy jsem přišla a řekla jsem to. Možná je to hloupé, ale já se přiznala. a těch pár facek, na něž za můj život došlo, bylo vážně v pravý čas. Dnes mám s rodiči hodně férový a upřímný vztah a nemusím se bát jím říci cokoliv. i jakýkoliv nesouhlas. Já jsem za takovou výchovu vděčná. Ale jistě, každý má jiný názor na výchovu, Já bych asi nesnesla, kdyby po mně někdo křičel a něco vyčítal, nebo stále dokola domlouval. Já své děti budu vychovávat zřejmě stejně, jako mne rodiče, neboť jsem v tom vyrostla a jsem spokojená.....